Když tě vidím, zastavuje se mi dech,
a lehké mrazení přímo na zádech,
pohled, v němž utápím svůj stín,
i úsměv, po kterém se už nezlobím.
Mé city, za které jednou zaplatím,
chodím po špičkách a vyhýbám se závratím.
Tápu na hraně a ze slov padá sníh,
mrzne a ulpívá v srdci i na dlaních.
Divoká a stále nehasnoucí vina,
odpověď hledám v bezedné sklence vína.
Já v tobě se topím a hudbou hraje tvůj smích,
ty stojíš nohama na zemi, zatímco já létám v oblacích.





Moc pěknej blog, četla jsem tě před 5 asi 3 lety a teď znovu našla a pořád mám pocit, jak kdybych se na tvým blogu úplně našla :)