Tam, tam kde po staletí zvoní zvony
tam, kde srdce toulá se jen pro ni,
tak prastarou a krásnou přeci,
jejíž stvořitel je ruka něčí,
a pohled na ní choré léčí.
Ta, jež ustála by bouře, hurikány,
síly, jež zdolaly by i mocné skály,
k níž obracely zraky lidí tisíce,
pohled, který má co nabízet.
Pohled který jako dřív už nebude,
ta, se kterou sis pohrál, osude,
i tak v srdci mém zůstává však dále,
a moc nechybělo a odnesl ji vítr s žalem.
To málo, jež plameny nepozřely do úst svých,
nic nezbylo z útrob dřevěných,
avšak kámen stále zdobí zemi mou,
tam stále hraje a vzhlíží k nebi. Tam,
kde se stále toulá srdce moje, tam
kde zvony zpívaj "Notre-Dame"!






Je to opravdu strašné, včera jsem viděla kus videa s hasičským zásahem
Snad se podaří tento skvost alespoň částečně opravit...