Jako to světlo v zákoutí,
jako ten košík bez proutí.
Jako ten pohled na nebe,
tak moc cítím se bez sebe,
ikdyž tebe srdce příliš nebolí,
já udělala bych snad cokoliv,
aby vrátil mi tě osud zpět,
jsi jako píseň, jež nemůžu pět,
jako hra, kterou nemohu hrát,
jak neměla bych si to tak k srdci brát,
když už tady se mnou tolik nejsi,
až příliš scházíš mi - tak kde jsi?
A že se mému smutku nedivíš,
však před ním nikde není skrýš.
A že mě slzy máčí velmi,
však lásko, běda, žel mi,
tak snadno zranit jsem se nechala,
ni šanci bránit jsem si nedala.
I tak však součástí života jsi mého,
jsi součást ničeho a přeci všeho.
I přes tu bolest veškerou, neskonale miluji tě,
jsi jako má hračka a já tvé milované dítě.





Moc krásné verše