Zhaslo mé slunce, schováno za mraky,
zhaslo mé slunce, kde dějí se zázraky.
Zhasla má láska, kde bývávalo světlo,
a uvadly růže, kde dřív kvítí kvetlo.
Tma nyní halí můj ponurý svět,
snad jednoho dne vrátíš se zpět.
Však než vrátíš se ke mě a budeme spolu,
budu jak židle u prázdného stolu.
U stolu bez kvítí i prázdného poháru,
jsi jako perla uprostřed korálu.
Jsi jako kvíteček, jako mák vlčí,
však teď jsi pryč a samota mě ničí.
Tak proč mlčíš, tak proč nic neříkáš,
ztrácím svůj dech, když se mě dotýkáš,
vždy když své do mých upřeš ty očí,
zem pod nohama mizí a svět se mi točí.
Zhasly i hvězdy a měsíc se mi ztrácí,
nyní jsme slabí, dřív bývali jsme draci.
Zhaslo už všechno, snad chtěl jsem toho moc,
To snad proto, že bezmezně miloval jsem noc.





Úžasná. ♥ Moc se mi líbí poslední sloka.