Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Očekávali ode mě příliš

12. června 2018 v 22:45 | Anielik |  Spontánní kecy
Byla to moje svoboda. Bylo to něco, co jsem pořebovala. Jen jsem nečekala, že to ještě přijde. Najednou jsem se nemusela nikomu zpovídat, nikoho se na nic ptát, celý svět mi patřil a ležel mi u nohou. Mohla jsem dělat, co se mi jen zlíbí, a taky, že jsem to dělala.

Jen jsem nečekala, že to bude čas plný chybování - abych se pak mohla poučit, zjišťování - co vše jsem mohla dříve, nebo v budoucnu ještě mít a stačilo tak málo, a bolesti - co vše a kdo vše mi tolik chybí a co pro mě bylo tak důležité, ale zároveň jsem doufala, že to pro mě ještě důležité bude.
Byla to něco jako pro nevěstu rozlučka se svobodou. Taková ta chvíle plná hříchu, kdy vám nemá kdo co vyčítat a kdy si naposledy užijete svobody, než budete celý život sekat dobrotu.
Možná bych ocenila tu rozlučku trošku delší, ale kdoví, jak by to nakonec dopadlo.
Nejdříve to bylo super a bylo to dobrodružství, tajemství a život plný té správné šťávy! Jenže pak na mě začaly upadat deprese. Sice jsem porušila všechna pravidla a zásady, co jsem si kdy dala, že dělat nebudu nebo dělat nechci - ale to mě netížilo.
Tížilo mě to, o co jsem přišla, to, že jsem nevěděla, na čem jsem. Nejvíce na mě však dopadal stres. Stres z toho, že se stane něco, co nevezmu už zpět a nebo alespoň zpět bezbolestně minimálně pro jednu ze dvou stran.
To co mne ale dostávalo nejvíce, byly myšlenky a tlak. Ohromný tlak od okolí. Najednou ode mne všichni očekávali strašně moc. Někdo čekal, že buud úspěšná v práci - to jsem docela byla. Další očekávali, že můj čas bude jen jejich - částečně byl, není tak těžké rozdělit čas mezi více lidí a docela se to i dařilo, takže také ne velký problém.
Ale nejvíce jsem si připadala jako lovná zvěř a všichni očekávali, že budu jejich, ačkoliv moje srdce patřilo někomu jinému. Myslela jsem si nejdříve, že někomu novému, ale pak jsem zjistila, že se zaseklo na tom posledním místě a odtamtud nechtělo.
Chtěla jsem být volná. Jednou si užít svobodu, kterou jsem strašně dlouho neměla, natož potlačit city a mocst se z ní radovat a užívat si ji. Nikdo to nechápal. Nechtěla jsem se vrhnout do dalšího vězení nebo okovů, navíc, když jsem věděla, že to není ono a pomalu jsem ztrácela naději v to, co bylo a co jsem chtěla, aby bylo zas.
Všichni ode mě očekávali, že buud fungovat na povel a že stačí říct a já poslechnu a přiběhnu jak poslušný pejsek a budu jim všem věrná.
To nešlo. Nikdo nerozuměl mým nastávajícím depresím, mým pocitům, tomu, co jsem měla v útrobách. Poznala jsem mnohé tváře lidí, které jsem teprve poznala a se kterými jsem riskovala, ale i mnohé tváře lidí, které jsem znala roky.
S některými jsem na chvíli dokonce šťastná a svobodná byla.
Nebylo to ale to štěstí, které přetrvá, jakmile jste zase sami. Těšila mě skutečnost vidět starou známou tvář, mít společnost a nebýt sama. Jakmile jsem opět sama byla, zase mě ta deprese přepadla.
Nakonec jsem ale tyhle deprese vzdala kvůli jednomu. Moje přání někdo tam nahoře vyslyšel.
Veškerou tu svobodu jsem ze dne na den zahodila. Už se nikdy nedozvím, co by bylo dál, kdybych pokračovala a upřímně se nad tím občas zamyslím, ale myslím si, že vzdát se toho všeho za to jedno stálo.
Věřím, že už bych nikdy nebyla šťastnější a spokojenější. A chybovat je přeci lidské. Občas každý z nás potřebuje druhou šanci, aby napravil své chyby a dokázal svou proměnu. Je jen na nás, jestli do toho půjdeme znovu.
Už ode mě celé okolí neočekává tolik, nenárokuje si, co jim nepatří a mě nepřepadají deprese.
Obšas se člověk musí určité svobody přeci jen vzdát, aby došel někam dál a vyměnil ji za cestu, za cíl nebo cíle.
Dříve jsem o ničem vlastně představu neměla, ale nyní už tu představu mám, o tom, jaká ta budoucnost bude. Najednou vidím hrozně moc věcí, ke kterým chci časem dojít a vím, že dojdu. Vidím svou budoucnost jasněji a sebevědoměji, než předtím.
Hlavně, teď už tu představu o budoucnosti MÁM.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 13. června 2018 v 16:10 | Reagovat

Tak důležité je, že teď už víš, co a jak a máš se jaké představy držet. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama