Prázdná slova a k tomu sliby plané,
oči pláčou ikdyž srdce láskou plane.
nedovedu býti sama, jako někdo sám,
jen milé slovo, společnost - více nehledám.
Trochu lásky, jež otřela by oči moje,
a štěstí, co je vždycky dvoje.
Jedno slepé, barvy růžovoučké jest,
a druhé smutné, když jsi sám a musíš kvést.
Musíš kvést, ač sucho plní ústa tvoje,
a ač neutíkáš sám a z boje,
neubráníš se v tom smutku slzám,
když nemáš nikoho a jsi tolik sám,
a stěny kolem zejí prázdnotou,
to je štěstí, míň, než dohodou.
Štěstí není věčné a občas přijde smutek,
ačkoliv bys mu občas rád i utek'
ne vždy bude svět tak zářivý,
a ne vždycky, ty vyvázneš bez viny.





Moc hezké.