Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Když se zavřou dveře

14. ledna 2018 v 20:18 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Bojím se, že ti nejsem dost dobrá. Možná kdybych na tebe občas zapomněla nebo se neozvala, třeba by jsi si vzpomněl ty. Nebo by jsi na mě možná zapomněl úplně a ani by ses nezajímal. Třeba by jsi mě tu za nějaký týden nebo našel ležet bez tepu a bylo by ti to jedno.


Nevím, kolik toho pro tebe znamenám, ale asi moc málo. Moc málo na to, aby jsi se zajímal víc. Nebo spíš samozřejmost, kterou prostě potkáš, když přijdeš domů a už jen tak ze zvyku jí dáš v posteli pusu a jdete oba spát.
Asi proto neplníš sliby a necháš mé srdce, aby bolelo při každém nádechu. Jen nevím, jak ti to mám vysvětlit, aby jsi to pochopil a taky jsi to tak cítil. Nebo alespoň rozuměl tomu, co cítím já.
Naposledy, když jsi mě tu nechal, už jsi se pro mě nevrátil. Bojím se, že to uděláš znovu - bojím se, že můj strach nechápeš a nepochopíš.
Možná bych se měla chovat o něco hůř, přestat toho dělat tolik. Třeba by jsi to poznal, že nejsem samozřejmost a začal by ji něco dělat ty. Alespoň by jsi mě třeba neopouštěl.
Nemůžu ti ani popsat svůj strach, ani svou bolest, když jsem bez tebe a nevím, co se ti honí hlavou, jelikož ani jedno hezké slovo neuroníš, vlastně žádné slovo, a já ti do hlavy nevidím. Jen se bojím, že to dopadne jako předtím.
Ale podle tebe je to ještě špatně, když si dovolím cokoliv říct o tom, že se mi ani neozveš.
Přitom je to jinak vše perfektní a chci toho moc, když chci jednu zprávu za den? Abych věděla, že jsi v pořádku? Mám přeci strach i o tebe. Jinak byhc neměnila, je to lepší, než dříve, ale tohle mne ubíjí, jenže ty to nevidíš, je ti to jedno.
Viděl bys toho tolik, kdybys chtěl a snažil se občas pochopit.
Všechny sliby, kdy bychom mohli být jen spolu a něco konečně zažít, protože to tach chceš a nechápeš, jak moc je to pro mne důležité - jak moc jsi pro mne TY důležitý.
Ikdyž ale dokolečka znásilňuju ikonku s tvou fotkou mezi zprávami, bohužel je vše stále při starém a beze změny a vím, že ty to neděláš, že si na mě zřejmě ani jednou nevzpomeneš za ten den, přitom já celý den myslím jen na tebe.
Ale ty to stále nechceš pochopit.
Nikdy bych ti neublížila a nemůžu přece pykat za to, co způsobili jiní. Já za nic přece nemůžu a dělám co jen jde, abych ti to dokázala - jenže když si nic z toho nebudeš chtít připustit, můžu se snažit jak chci a stejně ztroskotáme.
Proto říkám, že se snažím asi až moc. Už jsem toho o tobě tolik napsala a vím, že jsi nic z toho nečetl a číst nebudeš. Protože bych ti to musela sama snad i přečíst, abys ta slova znal a to nechci. Pokud někdy budeš chtít sám, dojdi si k tomu tak sám, ale ode mne to nečekej, poté by to ztratilo veškerou hodnotu.
Bojím se, že mezi seboou zase žádný vztah mít nebudeme a zase to vyprchá, zase se vše změní a ty mě tu zanecháš ještě s větší bolestí, než předtím.
Já ale předtím nedokázala jít dál a vím, co se ze mě stalo. Jestli mě tu zase necháš, opět se to ze mě stane a nebudu u schopná nic k nikomu nikdy cítit.
Jen čekám, kdy pro tebe budu znamenat něco víc, nebo kdy po tebe budu vůbec něco znamenat. Kdy ti budu konečně chybět a budeš vědět, že nejsem samozřejmost.
Protože do téhle doby nic nevidím. Vztahy by měli být šťastné a v pořádku ikdyž spolu lidé nejsou, ne jen když spolu jsou. A já jsem také živá bytost, která má city, ačkoliv ty se na ně neohlížíš a je ti to jedno. Já také výmluvy a tohle vše nesnesu věčně. Protože mě to ubíjí a já umím dělat strašné věci, když mě něco ubíjí.
Měl by jsi si to konečně uvědomit.
Jenomže ty stále nechápeš, co se mnou samota dělá a co díky ní cítím. Já nebudu ale čekat měsíce, až ti budu chybět. Pokud mě máš rád, měla bych ti chybět dříve, než za rok, měsíc, nebo týden. Protože ty mě chybíš vždy, když se za tebou zavřou dveře.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama