Miluji Tě jak jen může
žena milovati muže,
avšak když mě ráno opouštíš
pocit mám, že už se nevrátíš,
že jsi tady ani nikdy nebyl,
žes mou duši nenapravil.
Pocit mám, že napraviti můžu
všechny křivdy provedené mužům,
Jako kdybys nikdy neexistoval,
jediný muž, jenž nikdy neprotestoval.
Ta prázdná místa, ikdyž jsou tvoje,
hledím do oken a myslím si svoje,
žádná činnost tohle nezažene,
a láska, kterou prkazuješ ženě,
občas nechává mne na vážkách,
ale po všech překonaných překážkách,
stačí pár gest, abych byla si zas jistá,
a v mém srdci samá nová místa,
která odkrývají tvoje činy,
co umíš ty, nedokáže nikdo jiný.
S tebou vše jako kdyby poprvé bylo,
co mé srdce nikdy nezažilo,
ačkoliv už pokus je to druhý,
překonat se snaží mnohý,
avšak marně, stejně stále krásné to je,
a nikdo jiný nikdy nevyhraje,
dokud při mne státi budeš,
snad nestane se, že někdy zapomeneš,
pak i já tu státi budu,
odhánět tu všední nudu,
a i při tobě budu stále stát,
dokud ty mne budeš milovat.





Láska bývá krásná a nevšední :)