Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Část první: Tajemné dveře ve třetím patře

19. ledna 2018 v 12:32 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Matthewa jsem znala už od malička, kdy jsme spolu vyrůstali. Momentálně jsme se nacházeli ve třetím ročníku Školy čar a kouzel v Bradavicích. Byli jsme jako sourozenci, možná i něco víc, a fakt, že se Matthew dostal do Nebelvíru a já do Mrzimoru, mezi nás začal stavět stěnu. Ale i přesto prozatím naše přátelství přetrvávalo i po třech letech kouzelnické školy, ve které jsme měli skvělý prospěch. To jsme ale ještě netušili, čemu spolu budeme v následujících letech čelit.

"Matthew, Matthew, notak, nech chvíli toho učení! Něco jsem našla!" Matthew právě ležel v parku, když jsem s ním začala cloumat a pokoušela se mu sebrat učebnici z Lektvarů. "Nemůžu, zítra píšu test na přísady do lektvarů a vůbec to neumím." Odbyl mě napoprvé, ale nakonec ke mně zvedl pohled a přes jeho tvář přelétl úsměv.
"Ale noták, zvedni se, tohle Tě bude, jakožto velikého přívržence Dějin čar a kouzel, zajímat, tak se zvedni a pojď se mnou. " Usmála jsem se a mrkla na něj. "Anilko…" nakousl větu a podíval se na mě zprvu vážným pohledem, načež se mu na rtech objevil široký úsměv a sklopil oči k učebnici z útvarů, kterou zaklapl a natáhl ke mně ruku. "Ty potvůrko malá, ty mě vždycky překecáš. " Usmál se nakonec a já se chopila nabízené ruky, pomohla jsem mu vstát.
"Tak mi ukaž, na co jsi přišla. " Pobídl mě poté, co na mě mrkl. "A nebudeš se bát? Přeci jen je to riskantní a proti řádu. " Ušklíbla jsem se potutelně a táhla ho za ruku k hradu. "Ty jsi někdy objevila něco, co nebylo proti řádu?" zasmál se a poté jsem se začala smát i já. "Máš pravdu, dostal jsi mě!" smála jsem se a dotáhla ho až k hradní bráně, kde jsem ho pustila a nahlédla opatrně dovnitř, jestli se kolem nepotlouká moc lidí. Naštěstí byl zrovna čas odpočinku po obědě, a tak se kolem nikdo moc nepotloukal.
"Vzduch je čistej. " Zazubila jsem se na Matthewa a mířila si to ke schodišti, těsně za mnou i Matthew, avšak se stále nechápavým výrazem ve tváři a zvědavou jiskřičkou v očích, avšak já měla větší a ta mě hnala stále vpřed.
Do prvního i druhého patra jsme se dostali v pořádku, avšak když jsme byli na cestě do třetího patra, schodiště se začalo neočekávaně hýbat. Toto jsme zde zažili poprvé. "Rychle poběž, než se schodiště opět začne hýbat!" byl to Matthew, kdo mě chytl za ruku a namířil si to do třetího patra. Donutil mě tak jít za ním. Za schodištěm se ovšem zastavil a ohlédl se za sebe. V té chvíli nám to došlo a upřeli jsme na sebe své pohledy. "Třetí patro…" pronesli jsme jednohlasně.
V chodbě byla tma, ale mě to přesto lákalo se vydat směrem na druhou stranu, než bylo schodiště. "Anilko, vrať se, tam přece nesmíme, nevíme, co se tam schovává!" zavolal na mě, ale jako kdybych byla hluchá, pokračovala jsem dál.
Po pár metrech jsem vytáhla hůlku. "Lumos." Pronesla jsem jasně a zřetelně. Na konci hůlky se objevilo světlo a to vrhlo na cestu i chodbu jasné světlo. Nyní jsem dohlédla nakonec, kde se skrývaly ve stínu staré, do kamene vytesané, těžké, dveře v železných okovech. "Notak, Matte, nebuď padavka, pojď, alespoň zjistíme, co se skrývá za těmi dveřmi." Pokývla jsem hlavou ke konci chodby a dále si jej nevšímala, namířila jsem si to totiž přímo k nim.
"Neměli bysme tu být, zaprvé je to opravdu proti řádu, což je u Tebe pomíjivé a za druhé se mi tohle přestává líbit. Vraťme se, dokud je čas a dokud můžem." V jeho hlase byla slyšet prosba, kterou já jsem neslyšela. Stála jsem totiž už u dveří. Matt nakonec vzdal veškeré své snahy donutit mě k návratu zpět a vydal se za mnou.
"Co myslíš, že je za těmi dveřmi?" zeptala jsem se Matthewa se zájmem v hlase a otočila jsem se k němu se zřejmou a naprosto očividnou, dětskou zvědavostí v očích. Cítila jsem se, jako když dáte dítěti dárek v krabici, kterou obalíte barevným, balicím papírem a ovážete ozdobnou stužkou. Dítě neví, co je uvnitř a prakticky to může být, vzhledem ke krabici, stužce a papíru, cokoliv a obdarované dítě jen prahne po tom, zjistit co je uvnitř - stejně jako já u těch dveří.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 19. ledna 2018 v 13:03 | Reagovat

Každý má dělat co ho baví a mít v tom úspěch. Naštestí.:)

2 Melkora Melkora | Web | 26. září 2018 v 2:37 | Reagovat

Hned jsem si řekla, že to bude HP FF :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama