Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Část čtvrtá: Síra a plameny

30. ledna 2018 v 17:43 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Prošli jsme oba kamennými dveřmi a ocitli se v další chodbě. Tentokrát odkudsi vyzařovalo měkké, oranžové světlo. Místnost byla prázdná. Doufali jsme, že jsme už u cíle, avšak opak byl pravdou.

"Haló, je tady někdo?" křikl Matt do chodby, odpovědí mu však byla jen ozvěna. Ale na dlouho. Po chvíli se ozvalo něco, jako když se probouzí velké zvíře a šoupe šupinami o zem. Z druhého konce, ze světla se vynořila hlava. Oba jsme uskočili a zády jsme narazili do kamenných dveří. Matthew se vzpamatoval první a stoupl si ochranitelsky přede mě.
"Drak?" pohlédla jsem nevěřícně před sebe. Drak to opravdu byl. Očividně zde byl již několik věků. Ležel na studené, oranžově světélkující, podlaze a protahoval se, upřel na nás své obrovské oči.
"Kdo mě to po všech těch letech budí?" ozval se hlas starého, rudého draka. Avšak byl mnohem příjemnější, než dunění Sfinžina hlasu. Zněl staře, ale i tak naháněl strach. Zejména proto, že mluvil.
"No bezvadný, dlouho se nás nepokoušel někdo sníst nebo zabít!" zvolal Matthew a máchl teatrálně rukama. Na to mu ale zároveň odpověděla hlava, která se k němu přiblížila a začala si ho prohlížet velkým okem. Dračí oko bylo asi tak velké, jako sám Matt. Ten by zřejmě opět uskočil, kdyby měl kam.
"Ale to se mýlíš mladíku, neplánuji vás sníst." Zahučel drak a oba jsme ucítili zápach z jeho tlamy. Nebyl ale tak nepříjemný, popravdě to byla jen síra a oheň. "Jsem tu, jen abych vám dal pár rad, než se vydáte dále." Odmlčel se a stáhl ruku zpět. Na chvilku se objevila i špička jeho ocasu, který si obmotal kolem sebe. "Nebude to totiž nic příjemného, ale rozhodně příjemnějšího, než předtím. Půjde totiž o vaše znalosti." Rozhlédl se a opět k nám natáhl hlavu. "Jste totiž první, kteří se dostali tak daleko a to se cení, proto vám dám radu." Zavrněl sladkým hlasem. "Ne vždy je vše takové, jak se zdá." Usmál se a opět stáhl hlavu, která se teď tyčila vysoko nad námi. Museli jsme zvednout hlavu, z čehož nás tedy začalo bolet dost za krkem.
"Držte se toho a půjde se vám mnohem lépe. Více vám bohužel říci nemohu. Proto vám přeji hodně štěstí. Vydejte se nyní na druhou stranu chodby. Najdete tam dveře. Držte se." Odpověděl pomalu a zívl. Položil hlavu zpět na podlahu a opět zavřel své velké, vyhaslé oči, ve kterých kdysi možná plál plamen. Po chvíli už bylo slyšet jen hlasité odfukování. Drak usnul dříve, než jsme se stačili na něco zeptat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 1. února 2018 v 17:45 | Reagovat

Povedeny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama