Ikdyž se po nocích tváříš hravo,
závislá jsem více, než je zdrávo.
Ačkoliv se tváříš víc, než spokojeně,
u mne už jsi dávno klesl v ceně.
Možná jsi jen úctu někde ztratil,
ale to je to, co mi nikdo nenahradí.
Třeba jenom navykl jsi příliš lehce,
a víc tvoje srdce, hlava, nechce.
Tvé letmé pohledy se vytratily rychle,
kdo dostává všechno, ten si i rád zvykne.
Tvé úsměvy už mě u srdce tolik nehřejí,
spíš pocit mám, že kráčím závějí.
Závějí, kam vločky neustále přibývají,
a v létě, ani jindy, už nikdy neroztají.
A slzy mé, už stávají se pískem,
nejdříve štěstí, poté už jen trýzeň
A ačkoliv se často tváříš nestranně,
náš vztah stojí dávno na hraně.
Už ani netěší nás čas, co máme společný,
a po nocích býváš často netečný.
Tak nevím, kde ztratilo se vše tak náhle,
a ikdyž já jsem tu pro tebe neustále,
nevím, jestli očekávat smím to samé,
a tak možná můžeme být rádi,
že jako přátelé se vůbec ještě známe.




