close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Melodie srdce

21. prosince 2017 v 19:48 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Vždy jsem čekala na ten okamžik, kdy budu v břiše cítit motýlky. Čekala jsem na ten okamžik, protože podle toho prý poznám toho pravého člověka, se kterým bych měla strávit život. Taky, že jsem ty motýlky cítila. A možná ne, jen jednou. Když si to takhle však přehrávám zpětně, zjišťuji, že to byla nejspíše jen nervozita, protože toho pravého jsem díky tomu nepoznala, spíš naopak - byl to pořádný hňnup a pitomec.


Nervozitu jsem cítila několikrát, ale tak to prostě je, jsem trémista, hlavně ohledně lidí, kort když se mi někdo líbí.
Pravdou ale je, že člověk má vedle své osudové lásky cítit klid. A jestliže mi jindy srdce vyhrávalo tóny a melodie jako na lesy, zbrklé a hlasité, tak tehdy to bylo jinak. Tóny nebyly zbrklé, ani hlasité, ale harmonické, vlastně v ten den hrálo mé srdce tu nekrásnější, nadpozemskou melodii, jako jsem si pomalu ani já nedokázala představit.
Vedlo nás k sobě opravdu obrovské množství náhod a až nyní všechny ty kroky vidím. Vidím celou tu dlouhou cestu. A ikdyž jsme si psali dva týdny, připadalo mi to, jako kdybychom si psali věčnost.
Pár dní sem, pár dní tam. Jako kdybychom se znali odjakživa.
Možná právě proto jsem se nemohla dočkat chvíle, kdy se potkáme osobně. Měla jsem trošku strach, ano, po předchozích zkušenostech. Co když bude hloupý? Co když se mi nebude líbit? Ne líbit jako líbit, ale co když nepřeskočí jiskra, světýlko, nebo vůbec nic? Trošku i nervozita byla, ale naprosto minimální.
Poté přišel ten soudný den a já se nemohla dočkat o to víc. Přišlo mi, jako kdybych na ten den čekala snad věčnost.
A ikdyž se považuji za slušně vychovaného jeidnce, v tu chvíli, kdy jsme se poprvé viděli, mi byly všechny slušné mravy naprosto lhostejné a bezostyšně jsem ti padla kolem pasu. Přišla mi pro to situace vhodnější, než pro to, oplatit ti tvé podání ruky. Přece když se dva už znají více, je zbytečné si podávat ruce, ne?
Tvé letmé dotyky a úsměv. Tvé nevinné oči. Byla to pro mne láska na první pohled, ačkoliv jsme možná do té doby myslela, že nikdy neexistuje. A ačkoliv bylo mé srdce jakkoliv raněné, tvá láska je vyléčila. To díky tobě zde ještě stojím, doufám a věřím.
S tebou to šlo vše tak nějak samo a já jsem ničeho nelitovala. Vlastně bych pro tebe a ten tvůj úsměv, co mi dával světlo v temných dnech, udělala cokoliv, jen kdybys mě nechal. Chci, aby jsi věděl, že tu pro tebe chci být, ať se děje cokoliv.
Protože ve chvíli, kdy nadejde noc a já se mohu schoulit ve tvém objetí, ty mě políbíš na rty, nebo pohladíš ve vlasech a já mohu spokojeně usnout cítíce teplo tvého těla a tlukot tvého srdce, cítit tvůj dech ve vlasech a vědět, že tu jsi - v tu chvíli jsem ten nejšťastnější člověk na světě.
Proto prosím, nezacpávej si uši a nech tu melodii hrát dál, nech naše dvě melodie, ať splynou za doprovodu tlukotu našich srdcí a nech mě cítit ten klid a doufat, že ta tvá melodie, je ta prvá melodie, kterou člověk slyší jen jednou za život.
Nech mě věřit, že to ty jsi mou nadpozemskou melodií.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 21. prosince 2017 v 20:09 | Reagovat

Je pěkné že to takto cítíš :)

2 secondme secondme | Web | 21. prosince 2017 v 20:30 | Reagovat

To je strašně krásně napsané :) Trošku v tom vidím náš vztah s přítelem. Držím ti palce a máš pěkný blog :)

3 Shadow Shadow | Web | 22. prosince 2017 v 20:31 | Reagovat

krasa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama