Vždy jsem měla někoho, kdo nablízku mi byl,
strážil mě a pokaždé mne povzbudil.
Kdo mi dělal poučení ale také plachou múzu,
byl mým andělem, ikdyž pouštěl hrůzu,
Přišlo mi tak samozřejmé, že nikdy nejsem sama,
ale vše se časem změní a i to se stává,
žě opustí vás ten, kdo tu pro vás dříve byl,
plané sliby od toho, kdo dříve vás políbil.
A pak zase sami, bloudíte tou čirou tmou,
a nikde pro vás není místo záchranou.
Bojujete sami a hlavně zase za sebe,
bojujete pro peklo ale taky pro nebe.
A potom někdo druhou šanci by si přál,
ten někdo, koho ty jsi kdysi znal,
ale já nikdy jsem neuměla sama znovu začít,
tak řekni mi, kdes' byl, když se pro mě svět přestal točit.





Nakonec člověk zůstane na vše sám...