Pláču poprvé, že nemůžu tě mít,
mám tě ráda a přesto mám tě nechat jít.
Tvůj úsměv, jež mi tolik světla dává,
jsi to s čím usínám a s čím zas vstávám.
Pláču podruhé, když líbáš sladce moje rty,
nevím, zda někdy budu něco jiného než tebe chtít.
Nevím, zda dokážu tě pustit z hlavy,
když nedáme to nikdy dohromady.
Pláču potřetí, když přemáhá mě strach,
ač byla bych i z lásky k tobě vrah,
nevím, zda pryč neodejdeš navždy
a já pak zbytečně obviněna z vraždy.
Pláču počtvrté, když necháváš mne za tebou,
opouštíš mě na cestě, raněnou a zmatenou.
Cestě, na které jsme každy zase sám,
ty máš víru, ale já zas v nitru umírám.
Pláču popáté, a jsi to, co tak nerada ztrácím,
jsem mrtvá, jako les, kde stromy se kácí.
A bez tebe nic mi nedává už žádných smyslů,
jednám bez zásad a také hlavně bez rozmyslu.
Avšak usmívám se pouze jednou a to jenom na tebe,
však jsi to, co pozvedlo mě opět do nebes.
Usmívám se umřímně a to hlavně díky tobě,
však teď mám druhou šanci, a plakat mohu jednou v hrobě.





pekny design