Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Když odcházíš

9. listopadu 2017 v 13:02 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Víš, některé chvíle se někdy zapíšou hluboko do srdce. Většina z nich nikdy nezmizí.
Ačkoliv se dělo něco, co bych z principu nikdy neudělala, vlastně toho vůbec nelituju.
Bylo to krásné a dechberoucí, ta atmosféra, ty pocity.
Vlastně jsem na chvilku měla pocit, že nejsem sama, ačkoliv jsem do té doby byla.
Ačkoliv vlastně v srdci stále jsem, na kratičkou chvíli tomu tak nebylo.
Ale co se dělo poté ani netušíš - nemužeš, nevšiml jsi si a to jen kvůli tomu, že jsem nechtěla.
V očích jsem měla už nějakou chvíli slzy, ale snažila se je vždy zamaskovat.
Ani nevíš, jak moc blízko bylo k tomu, aby ty slzy začaly téct.
Bylo mi strašně, když jsme tě viděla odcházet a ještě hůře, když jsi odešel.
Vlastně proto jsem zvolila spánek tak brzy.
Jelikož mi bylo natolik strašně a nechtěla jsem udělat nějakou hloupost.
Je mi to líto pokaždé, když mě opouštíš a dobře pokaždé, když se vracíš.
Tím spíše, když to není tak často.
Jen zkrátka občas vědět, že tu někdo pro mne je - se mnou je.
Jen obejmout a mlčet, to by mi stačilo.
A vše to asi dělám z nějakého důvodu.
Čert vem nějaké principy a zásady - některé věci a někteří lidé jsou důležitější.
Ale některé věci neuvidíš, dokud je nebudeš chtít vědět.
Je vlastně tak snadné to vše skrýt a tvářit se v pohodě.
Ten úsměv mám dávno nacvičený.
A je moc dobrý.
Nebo alespoň dost dobrý, aby zakryl vše, co má.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama