Byla jsem jiná. Byla jsem citlivá a chápavá, byla jsem tu dříve pro všechny. Jenže se to potom někde zlomilo. Zlomila mě jedna událost. Zlomila me ztráta člověka - resp. více lidí, ale ten poslední byl vrcholem, ve kterém se moje osobnost začala lámat a porušovat vše, v co dříve věřila.
I přes všechny šťastné myšlenky, mi tento člověk přinesl tolik slzí a chvil, kdy se mé tělo jen otřásalo ve vzlycích a zármutku. Nevěděla jsem, co by mne mohlo napravit. Pravdou je, že i okolí si začalo všímat, jak jsem bezcitná a ledová a tím hůře, když jsem si to uvědomovala. To, čím jsem byla, mi bylo málo. On ze mě mohl udělat lepšího člověka, ale místo toho mě nevědomky předhodil jako lovnou zvěř mezi dravé šelmy i jako šelmu mezi lovnou zvěř.
Naučila jsem se, co ode mne lidi očekávají, co bych v daných situacích dělat měla a to jsem také dělala. Některé věci jsem dělala, protože se ode mne očekávaly, některé proto, že jsem si potřebovala dokázat, jak málo mi už na všem záleží a jen minimum věcí jsem dělala proto, že jsem skutečně chtěla.
Vše mělo vlastně jen jeden cíl - napravit to, co jsem ztratila, tak trošku vrátit čas. Soustředila jsem se jen na jeden cíl a jednoho člověka a k většině ostatních, až na pár výjimek, byla ledová, bezcitná - zkrátka naprostá mrcha.
Každý si ale občas přeje, a hlavně zaslouží, druhou šanci, jak vše napravit, kolik lidí ji ale ve vztazích má? Možná se mi právě naskytla druhá šance.
On má osud občas trošku ironie do chuti života, aby nebyl tak nudný. Vrací nám staré rány a hlavně nám vrací zpátky lidi, kteří v našich životech mají být, ať už ve formě jiné nebo té původní, abychom mohli vše napravit a dosáhnout toho, co se nám dříve nepodařilo.
Ne, to, čím jsem dříve byla mi bylo málo. To díky jednomu člověku, s kterým mi osud dal šanci začít znovu a být zase lepší osobou, chci být zase něco víc, mít ušlechtilejší cíle a hlavně zase něco cítit. Prožívat každý okamžik naplno a cítit zase pocit naprostého štěstí a lásky. Konečně zase cítím, že nic není tak nemožné, jak jsem myslela, teď už vím, co vše můžu dokázat a konečně se cítím, že to i dokážu.
Je to to, co mi dlouho chybělo. Hlavně už nemám pocit té naprosté ztracenosti a samoty, jako dříve, nemám depresi. Když už tečou slzy, tak jsou to ale slzy štěstí - štěstí a svobody. Cítím se skvěle a teď už vím, že chci být zase víc, než jen tou mrchou, která nemá city a je ke všem a všemu slepá. Chci být víc, než jen někdo, kdo dělá věci tak, jak to druzí očekávají Chci být víc. Chci být někdo, kdo dělá to, co má rád a chce, s tím, koho má rád a je to snad i opětované. Chci být prostě něco víc pro někoho, kdo znamená nejvíce pro mě. Chci být NĚKDO.





