Nevěděla jsem, kde až s touto sbírkou skončím. Kdo tehdy věděl, že bude jednou čítat třiadvacet básní a že budu tolik věřit slovům, které obsahuje. Tehdy, téměř před dvěma lety, ano, tak dlouho mi trvalo tuto sbírku dokončit, jsem nemohla tušit, že bude obsahovat ještě hlubší pocity, než ta předchozí.
Vlastně když je obě dvě porovnám, tak Eleen, ačkoliv je to něco nádherného, působí vedle zastavení světa opravdu omšele, uměle a lacině. Eleen je jen krásná tvářička k jádru, jakým je zastavení světa.
A možná právě proto se nemůžu přimět nepokračovat dále a ještě hlouběji.
Tato sbírka popisovala mé nejhlubší bolesti, mé největší ztráty, mé stavy částečné fyzické i duševní smrti, stavy deprese i osoby, které mne od nich zachránili.
Třeba v nich někdo najde i stavy štěstí, na chviličku, tu prchavou chvilku, kterou mi osud dal a pak hned zase vzal, já je ale tak zřetelně nevidím.
I tak je tato sbírka součástí mého já.
Děkuji a doufám, že se vám bude líbit i sbírka nová, která započne ihned po zítřejším vydání Epilogu, tedy závěrečném díle, této sbírky.




