Ten večer jsem měla konečně po dlouhé době pocit, že patří jen mně. Měla jsem pocit, že ten večer mi patří nejen chvíle, ale celý svět. Ten večer jsem si také vzpomněla, jaké to bylo, když jsem patřila jen tobě a ty mně. Cítila jsem konečně něco jiného, než jen prázdnotu, ale i city.
Možná jsme s tím oba do toho i šli, že to nakonec tak dopadne, nebo nevím, kdy přišel ten zlomový okamžik, kdy jsi mě prostě políbil a já to brala jako samozřejmost.
Vlastně to bylo jako se vrátit zpět v čase, kdy bylo vše ještě v pořádku a bez starostí. Třeba jsi něco cítil i ty a třeba jsi na něco ten večer i přišel.
Každopádně vím, že jsem po dlouhé době byla konečně zase na chvíli šťastná a s lidmi které mám tolik ráda. Vše se zkrátka točilo kolem mě, ale ten večer to bylo v pořádku.
A vím, že za to, co se ten večer dělo, shořím v ohních pekelných, ale ty jsi mi byl komplicem a shoříš tam se mnou a to je v pořádku.
I přes ten tvůj úsměv anděla vím, že tě v nebi už dávno nechtějí a patříš jinam. Za tu dobu to přece vědět musím.
Nic z toho jsem vlastně od tebe ten večer nečekala, ale ať už to dopadne jakkoliv, ničeho nelituji, ani nemůžu. Byl to můj večer a byl šťastný, nezáleží už díky čemu - důležitý byl ten pocit, který byl konečně po dlouhé době zase správný. Snad jsi se cítil jinak, snad stejně, na tom už taky nesejde.
Snad si ale alespoň někdy vzpoměneš, jak jsem se k tobě chovala a snad ne zle.
Ten večer jsi byl zkrátka na chvíli zase zpátky a já byla šťastná. Ale nic se nemůže opakovat stejně. Dlouho zase nebude večer patřit mně, stejně jako ty. I tak ale ten večer zůstane jedním z nejlepších mého života.




