Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Jak to bylo dál

5. října 2017 v 22:13 | Anielik |  Ostatní

Prolog


Nikdy bych nečekala, že dosáhnu dál, než za hranice svojich představ, ale to, kde teď jsem, je důkazem toho, že se mnou má osud asi jiné plány. Vlastně jsem si cíle a zásady stanovila už dávno, když jsem byla ještě na základní škole - už to byla hloupost.


Jak to vím?
Všechny ty zásady teď porušuji a všechny ty cíle měním a určuji jiné. Ne, že byhc na ně neměla, ale nechci na ně mít, chci být někde jinde a dělat něco jiného a nejspíš i s někým jiným.
Ve svojí práci musím působit reprezentativně, kultivovaně a rozumě, což není tak těžké, vlastně je to dost lehké a nečiní mi to nejmenší problémy. Možná ale právě proto se ráda nezodpovědně ve volném čase a po nocích toulám uličkami, poršuji pravidla a svoje zásady a chovám se, jako kdybych neměla nikdy vyrůst. Jen to mě činí svobodnou a klidnou. Hlavně mám potom pocit, že jsem svobodná a volná a svět není jen černobílý. Noční světla ve mě navozují klid, stejně tak jako lidé, se kterými doháním tento osobní život, když mi ten profesní zabírá celý, bílý den.
Život pak nevypadá tk černobíle, ale vypadá rozmanitěji. Sice se občas cítím sama, hlavně, když dorazím domů, mezi čtyřmi stěnami, po těch špatných vzpomínkách, ale toulky po lese mi dávají šanci být duchem někde jinde, stejně jako hudba v uších. Jsem v lese více, než doma, ale je mi tak lépe. V tu chvíli je to naprostá svoboda.
Bez limitů, bez překážek, svobodně.



Něco o mě


Jak ti nejčastěji říkají: Anil, Aný
Kolik ti je: 21, prozatím
Jaký je tvůj oblíbený žánr filmů a knih: Fantasy, Válečné, Historické, většinou druhoválečné
Oblíbená kniha: Nijura, dedictví koruny Elfů, cokoliv od J. R. R. Tolkiena, knihy o Alchymistovi a Příběhy Septimuse Heapa, Harry Potter, Dítě školou povinnéa nějaké ty anglické knížky
Oblíbený film: Znám jen dobré filmy, nejoblíbenější nemám
Jaké jsi orientace: Heterosexuál, jednoznačně
Oblíbený citát: "Per ardua ad astra" tedy "Přes nepřízeň ke hvězdám".
Máš nějak Motto: Těch je spousta, ale "Strach lže a ty mu věříš", "Hrdina umírá jednou, ale zbabělec tisíckrát", "I ve tmě jsou vidět hvězdy" a "Nikomu nevěř, i vlastní stín tě opustí, když přijde tma." jsou asi mé neoblíbenější.
Jaký je cíl tvého života: Mít partnera, kterého budu milovat, a on mě samozřejmě, až do konce našich dnů a zestárneme spolu, aby se mi v mé práci dařilo, mít dvě zdravé děti a nikdy nemít nouzi o jídlo apod., to bych ráda.
Oblíbená barva: Fialová a černá. Ale je to irelevantní, mám ráda všechny barvy.
Oblíbený styl hudby: Podle nálady a aktuálního dění
Oblíbený styl života: Styl života... To je těžké zodpovědět. Sport, jídlo, přátelé, hudba. Nejvíce tedy přátelé a hudba, tím žiji.
Povaha: Introvert, pesimista, s poněkud prudší povahou, občas trošku cholerik a také děsný nervák a workoholik. Ale časem jsem se naučila, že vše chce čas.
Oblíbená píseň: Těch je mnoho. Dle aktuální nálady a dle aktuálního výběru.
Oblíbené jídlo: Jídlo je buď dobré a nebo ne. Nic jiného neexistuje.
Nejlepší zážitek: První hra mého oblíbeného sportu v jiném městě, ale celkově mám ráda všechny zážitky, které se zaryjí do srdce.
Nejhorší zážitek: Neexistují špatné zážitky, vše je to zkušenost, která má za úkol vás někam zavést.
Nejlepší přítel: Nemám nejlepší přátelé, mám jen lidi, co mám ráda a dobré přátelé, ale můj nejlepší přítel je shodou okolností můj pracovní kolega, moje spřízněná duše.

Děkuji životu, že mi dal tak skvělého kamaráda,
děkuji životu, že mě zavedl tam, kam zavedl,
mrzí mě všichni, které jsem nechala jít,
a mrzí mě všechny chyby, co nikdy nezvládnu napravit.


Pár pravd a lží

#Lež číslo 1: Nikdy jsem neporušila svoje zásady.
#Lež číslo 2: Nikdy jsem neriskovala.
#Lež číslo 3: Neměním svoje priority.
#Lež číslo 4: Moji přátelé jsou mi ukradení.
#Lež číslo 5: Nejsem citlivý a osamělý člověk.




Skutečnosti


  • Za svoje nejvybranější přátele, bych dala ruku do ohně, klidně obě dvě.
  • Za poslední dobu jsme porušila vše, co jsem si kdy předsevzala.
  • Nezáleží, jak pozdě v noci musím žít, i přes nedostatek energie, mi to dodává chuť něco dělat.
  • Mrzí mě, že jsem některé lidi nechala odejít ze svého života a ještě více ty, co jsme nechala odejít navždy.
  • Nejvíce lituji věcí, co jsem oddalovala a nakonec k nim už nikdy nebyla příležitost.
  • Také lituji, že jsem tu nebyla pro lidi, co to zrovna nejvíce potřebovali a já si ničeho nevšimla.


Moje snad zatím poslední pořádná hra.
Za tu jízdu na vojenské tatře to stálo.


Opět děkuji těm, kteří došli až sem a opět poznali kousek mého života.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 creepypasta-and-mysterious creepypasta-and-mysterious | Web | 5. října 2017 v 22:48 | Reagovat

Pěkný fotky

2 MirekC MirekC | Web | 8. května 2018 v 11:09 | Reagovat

V Izraeli musí vykonat základní, prezentační, vojenskou službu i ženy. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama