Jsi to, co tak neskutečné zdá se,
a tvář tvá, podobá se kráse,
ruce tvé se křídlům podobají,
jako křehké vážky ve vánku se chvějí,
a nad tvou hlavou svatozář,
slova jako šifrovaný snář,
jen těžko někdo pochopí jej hned,
ten tvůj soukromnický svět,
i tak svatost andělů vedle tebe
slabá zdá se a všechen prostor nebe
pro tvá křídla příliš malý jest,
a myšlenky, jež z vláken musíš plést,
když ďábla svého toužíš svést,
i tak jsi ten, co tanec s ním si užívá,
ikdyž plameny tě konzumují zaživa,
stále věříš, že anděl v tobě změní
ďábla k lepšímu a najde to, co není.
I tak - stále ten jsi, jež andělům podobá se,
a nic se nevyrovná tvé nevýslovné kráse.





Páni. Tak tahle je opravdu, opravdu skvělá. Krásné obrazy a kontrasty. Moc se mi líbí, tleskám. :)