Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Až tohle všechno pochopíš

8. července 2017 v 23:45 | Anielik |  Pro tebe zastavil bych svět
Nepočítám s tím, že o mém strachu víš,
nepočítám, že mou péči také pochopíš,
Vím, že někdy chceš být taky sám,
a já jsem ta poslední, kdo na to má,
ačkoliv kout mé duše doufá,
jistá část tu stále němě zoufá.
Avšak věř, že úsměv tvůj mi sluncem je,
když své teplo kolem sebe rozlije,
a slovo tvé mi ukolébavkou bývá,
když tichá slůvka v noci zpívá,
a nebýt tvého objetí, já spánku nemám,
s tebou je příjemné i býti němá.
Však samo ticho gesty vydá vše,
když srdce slůvkem nevzplane.

Tak prosím, až tohle všechno pochopíš,
jak nezměrně na tobě mi záleží,
až jistý budeš si, že tohle všechno víš,
budeš vědět, že ty jediný mě milovati smíš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama