Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Na hraně zítřka

13. června 2017 v 22:58 | Anielik |  Pro tebe zastavil bych svět
Na hraně zítřka stojíme sami,
a po těle stále krvácejí šrámy.
Na hraně temnoty stojíme spolu,
krev stále teče a my jdeme dolu.

Před prvním rozcestím dělí se směry,
krok první je nejistý, druhý však smělý.
Před druhým rozcestím, dělí se životy,
padají pilíře veškeré jistoty.

Na konci cesty stojíme zvlášt,
usměv už zmizel, zbyla jen zášť.
Na koncích světel jsme sami na sebe,
zamilovala jsem se, lásko, ale jen do tebe.

Kráčeli jsme spolu i každý zvláště,
dost bylo zlosti a taky záště.
Také jsme kráčeli každý sám,
i přesto jsem ráda, že tě mám.

Na konci života snad stát budeme spolu,
a zbavíme se toho zžíravého moru.
Na začátku lásky snad budeme dva,
ty budeš jen můj a já navždy jen tvá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | Web | 14. června 2017 v 13:12 | Reagovat

Ooo, to je krásné. Rozbušilo se mi srdce. :) Nádhera, povedla se ti.

2 Tánička Tánička | 14. července 2017 v 16:51 | Reagovat

Strašně se mi líbí tvoje básně, kdybych tak taky uměla psát

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama