Na hraně zítřka stojíme sami,
a po těle stále krvácejí šrámy.
Na hraně temnoty stojíme spolu,
krev stále teče a my jdeme dolu.
Před prvním rozcestím dělí se směry,
krok první je nejistý, druhý však smělý.
Před druhým rozcestím, dělí se životy,
padají pilíře veškeré jistoty.
Na konci cesty stojíme zvlášt,
usměv už zmizel, zbyla jen zášť.
Na koncích světel jsme sami na sebe,
zamilovala jsem se, lásko, ale jen do tebe.
Kráčeli jsme spolu i každý zvláště,
dost bylo zlosti a taky záště.
Také jsme kráčeli každý sám,
i přesto jsem ráda, že tě mám.
Na konci života snad stát budeme spolu,
a zbavíme se toho zžíravého moru.
Na začátku lásky snad budeme dva,
ty budeš jen můj a já navždy jen tvá.





Ooo, to je krásné. Rozbušilo se mi srdce. :) Nádhera, povedla se ti.