Začíná noc a já jsem opět sám,
blíží se to, co tak dobře znám.
Začíná noc a ty jsi opět sama,
přesto velký rozdíl mezi náma.
Začíná noc a já jsem stále blíž,
k pocitu samoty, copak to nevidíš?
Vedle mě místo zeje prázdnotou,
kdysi patřilo osobě s velikou hodnotou.
Hodnotou tisíce moří, hor i říček,
však kolik nožů, slovních hříček
rozdělilo naše srdce vedví,
a jak napravit to, nikdo neví.
Třeba jen čas bude rány hojit,
možná jen sami k tomu musíme dojít,
možná jen čas zahojí křivdy staré,
a ukáže to, co bylo a jest správné.
Avšak do té doby budem' žíti v osamění,
než se všechno v dobré opět změní.
A třeba jednou zjistíme, že se nám to nezdá,
prozatím však zavři oči a přání si přej,
padá hvězda.





Jedním slovem nádherné :) . Líbí se mi ta hra se slovy, které dohromady tvoří překrásné verše.