Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Zavři oči, padá hvězda

7. dubna 2017 v 21:30 | Anielik |  Básničky
Začíná noc a já jsem opět sám,
blíží se to, co tak dobře znám.
Začíná noc a ty jsi opět sama,
přesto velký rozdíl mezi náma.
Začíná noc a já jsem stále blíž,
k pocitu samoty, copak to nevidíš?
Vedle mě místo zeje prázdnotou,
kdysi patřilo osobě s velikou hodnotou.
Hodnotou tisíce moří, hor i říček,
však kolik nožů, slovních hříček
rozdělilo naše srdce vedví,
a jak napravit to, nikdo neví.
Třeba jen čas bude rány hojit,
možná jen sami k tomu musíme dojít,
možná jen čas zahojí křivdy staré,
a ukáže to, co bylo a jest správné.
Avšak do té doby budem' žíti v osamění,
než se všechno v dobré opět změní.
A třeba jednou zjistíme, že se nám to nezdá,
prozatím však zavři oči a přání si přej,
padá hvězda.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ven Ven | 7. dubna 2017 v 22:31 | Reagovat

Jedním slovem nádherné :) . Líbí se mi ta hra se slovy, které dohromady tvoří překrásné verše.

2 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 13:16 | Reagovat

Je to moc povedený :)

3 Lucienne Lucienne | Web | 9. června 2017 v 20:51 | Reagovat

Tak ta je krásná... zvlášť ten konec, ten je naprosto úžasný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama