Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Den, kdy mé slunce zmizelo

16. března 2017 v 21:22 | Anielik |  Pro tebe zastavil bych svět
Tvou tvář všude vídávám,
ve všem, co jsme dělali,
pravdou však, že už to nezvládám.

Komu přece srdce nezlomí,
když vidí svou lásku klečet,
třást se i plakat při zemi?

Kdo dobrovolně trpět chce,
když stačí jedno slovo
a může vše býti zase tvé?

Možná slabostí to budeš chtíti zvát,
ale třeba každá slza,
dostane mě blíže k tobě snad.

A snad každá slza, která bude tvá,
mě bude chtíti zpět
a znovu lépe i blíže zas mě znát.

I třeba až vypláčeme říčku slzí,
poznáme ty chyby
a zjistíme, jak moc nás to mrzí.

Třeba budeme chtít zas vzíti zpět,
všechno co se stalo
a mít opět ten svůj vytoužený svět.

Ráda ve svém srdci zlost bych měla,
protože by bylo snazší,
než přijít o to, co jsem tolik chtěla.

A ráda bych tě zvala mizerou,
avšak pravdou je,
že v ten den mé slunce zmizelo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alisha † the stranger Alisha † the stranger | Web | 17. března 2017 v 3:56 | Reagovat

Moc hezké :o

2 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 17. března 2017 v 12:40 | Reagovat

To je moc hezky napsané...

3 Lucienne Lucienne | Web | 9. června 2017 v 20:53 | Reagovat

Úžasná... Až mi z ní naskočila husí kůže :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama