Býval jsi vším, vše co jsem měla,
vlastně to jediné, co jsem kdy chtěla.
Ztělesněným bohem, ale i hrdinou,
byla jsem princezna, nemyslels' na jinou.
Nemusel jsi nic dělat, jen se mnou být,
to byo jediné, co mohla jsem chtít.
Bral jsi mě jaká jsem, i jaká jsem byla,
jenže já cestou vpřed zabloudila.
Ranila jsem tebe z hlouposti pouhé,
někdy je čekání na tebe více, než dlouhé.
Je jako věčnost, co nikdy neskončí,
občas člověka zkrátka zaskočí.
Vlastně nezvládám tě poslat slovy,
jsi vyjímečný a nepasuješ do osnovy.
Jsi jiný a to je to, co se dotklo srdce mého,
ačkoliv je toho málo, co zbylo z něho.
Když ztrácím tebe, ztrácím půlku sebe,
ztrácím půdu pod nohama a cestu, kam vede.
Jediná cesta ven je silným jedem.
Byl jsi mým životem a nyní mým hrobem,
tím neutíkám od ničeho, jen dávám sbohem.




