Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Možná i pár hodin

25. února 2017 v 21:15 | Anielik |  Články z inspirace a nápadu
Šli si oba dva lehnout a zapli televizi, jako to dělávali vždycky. Nebylo tak těžké najít společný vkus na seriály, vlastně to bylo to nejlehčí na tom všem.
"Co se děje?" zeptala se ho, když ho viděla, jak zaujal svůj klasický postoj v tureckém sedu a mírně shrbený se díval kamsi na zeď, nebo možná i skrze ni.


"Nic, jenom přemejšlim..." prohodil ledabyle a dále koukal kamsi do neznáma, zřejmě dělal, že si prohlíží povlečení, ačkoliv jej viděl už snad stokrát. "Nad čím?" zeptala se a v leže pootočila hlavou více na stranu. "Pořád nad tím samým." pokrčil rameny. "To je nad čím? Do hlavy ti nevidím." učklíbla se, ale vlastně jí bylo do smíchu i úsměvu méně a méně.
"No stále si neumím představit naši budoucnost." podíval se na ní, ale spíše ze zdvořilosti.
"To ty ale neumíš ani svoji vlastní..." odtušila tišeji.
"Říkám jenom co si myslím, mám snad radši mlčet?" pokrčil opět rameny a podíval se na ni.
"Možná bys občas mohl..." v tu chvíli se jí už do očí hnaly slzy a tak se zvedla a odešla z pokoje, zavřela za sebou dveře a přešla rychle do koupelny, kde se zavřela, opřela se o vanu a z očí se jí začaly řinout slzy. Nepotřebovala, aby ji takhle zase viděl, teď ne. Sklouzla z obrubně vany na zem a z očí se jí řinuly potoky slz, přes které jen těžce viděla na dveře před sebou a poslouchala, aby snad nevešel dovnitř, připravena zakročit.
Chvíli to trvalo, ale nakonec otřela zarudlé oči, prohlédla si svůj opuchlý obličej v zrcadle a snažila se tvářit jakoby nic. Zhasnula, zavřela za sebou dveře a vrátila se zpět do pokoje. On se mezitím převlékl do tepláků a trika. Tázavě na ni hleděl, ale nic neřekl. Napila se ze skleničky džusu na stole, podívala se v rychlosti na telefon, pročetla zprávy a odložila jej na noční stolek. Stále nic neřekli. Lehli si na postel a on vypl televizi. To alew nic nezměnilo na tom, že koukala na zeď před sebou a z očí jí plynule vytékaly slzy.
Pohladil ji párkrát po rameni v pokusu o komunikaci. Ale ona nic neříkala, mlčela a jen tiše popotahovala. "Zlato..." zopakoval několikrát tiše, ale nic se nedělo. Zůstal jen tak ležet na boku čelem k ní a mlčel.
Chvíli jí to trvalo, než si dodala odvahy, ale nakonec se k němu otočila a zabořila mu hlavu do trika a pevně se k němu přitiskla. Už to nevydržela a propukla v slzy. Nezmohla se na nic jiného, plakala a plakala.
Posadil se a vzal ji do náruče. Co ji mohlo tak zasáhnout do srdce? Co ji mohlo tak moc zabolet? Nevěděl, co říci, ani ona, vlastně ani neměla co říct a přes slzy nemohla.
Takhle mizerně jí snad nikdy nebylo, zabolelo to víc, než kdyby se hádala s kýmkoliv jiným, a to hádek zažila s bývalým přítelem, i s tím předchozím. Byla to rána přímo do srdce. Všechny holky zřejmě čekaly vyznání lásky, a ne něco takového. Bolelo to, ačkoliv to občas tak nevypadalo, milovala ho, byl to jeidné, co ji v tomhle strašním světě ještě motivovalo a drželo, byl to jeidné co měla, ikdžy byla denně už naprosto psychicky vyčerpaná.
"Zlato, chceš mluvit?" zaznělo tiše ve tmě a odpovědí mu bylo stejně tiché zakroucení hlavy. Plakala tak bolestně a bez ustání , až se mu po tvářích zkutálelo pár slz. Bolelo to u srdce ji takhle vidět, neuměl si to ani představit ji tka vidšt, natož když cítil její slzy na své kůži, triku, rukou, slyšel její vzlyky...
Vše už se jí míhalo před očima, vše bylo zamlžené a z těch slz a vší tý bolesti se jí už motala hlava a šla na ni ospalost, ale spát nemohla. Plakala dlouho, možná i pár hodin. Celou dobu ji držel v náručí a jemně ji hladil po vlasech. Nakonec ji položil a lehl si za ní, celou dobu ji stále držel. Dokud neusnula. Trvalo to, ale nakonec usnuli oba.
Takhle se na ní dlouho nic nepodepsalo. Byla někde úplně jinde a naprosto mimo svět. V hlavě měla buď moc myšlenek nebo vůbec nic. Neměla do ničeho chuť ani na nic náladu, ani chuť k jídlu, něco se v ní zlomilo, a bude se to dlouho hojit. Bude to dlouho bolet. A stále ji budou oči ztápět slzy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama