Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Když cesta není přímá

21. února 2017 v 15:26 | Anielik |  Básničky
Moje srdce bývávalo šťastné,
zatímco mé oči byly prázdné.
Moje duše bývávala lehčí,
vybírala jsem, co bylo lepší.

Smála jsem se od srdce a víc,
dýchala jsem z plných plic.
Ale něco ve mě brzy zvadlo,
moje srdce dlouho chřadlo.

Z veškeré té bolesti a osamění,
z něčeho, na co lék už nikde není.
Bývala jsem přímá na své strmé trase,
neuhýbala jsem životu, ani jeho kráse.

Bývala jsem tygrem, šelmou bojovnou,
zvířaty, co na cestě k cíli neuhnou.
Zažila jsem pády a poté i zklamání,
co prohrou opět zavání.

Přišla jsem i o schopnost chodit zase zpříma,
a rovně k cíli, když cesta není vždycky přímá.
Jsem zase na cestě, kde je každý sám,
navrh šťastná, avšak uvnitř umírám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 22. února 2017 v 7:10 | Reagovat

Ta básnička mě doslova chytla u srdce, je to nádhera!Smutná nádhera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama