Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Zkus to znovu

14. března 2016 v 11:28 | Anielik |  Pro tebe zastavil bych svět
Hlídal jsi mě, stáls' mi v zádech,
vášeň, adrenalin, i ten sladký nádech.
Naše city ztratily se někde v víru,
a mě zanechal jsi v srdci jenom černou díru.
Nezvládli jsme každý sám, najít cestu svojí,
a taky jsme nečekaly, že se naše opět spojí.
Tehdy kroužils kolem, jako jestřáb, jako orel,
avšak cos mě uhranulo, ztratila jsem pojem.
Stále cosi lákavého, ve výškách i ve tvých spárech,
nemohu se toho zbavit a jsem při tom stále.
Možná právě proto, nevzdala jsem s tebou nic,
možná právě proto, že chci od života víc.
Zřejmě také proto, že mi tohle všechno dáváš,
a občas si se mnou jako s myškou hráváš.
Asi právě potřebuju, všechny tyhle hry a nebezpečí,
jelikož jsi to, co mému srdci, duši svědčí.
Nejednou jsem psala báseň a to právě tobě,
ale víme jenom my - tajemství jak v hrobě.
Pak museli jsme to vzdát, možná kvůli chybě,
ale musíš odpustit mi, vypadal tak slibně.
Málokdo teď ví, jak se dostat za oponu,
ale tebe snažně prosím - prosím, zkus to znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama