Nikdy jsem nevěřila a teď to vím,
jsi tajemstvím, o kterém já nemluvím.
Nikdy jsem nedoufala a teď si jistá jsem,
že jsi navždy mým životním kompasem.
Nikdy jsi nevěřila a teď to víš,
jsem něčím, co na pvní pohled nevidíš.
Nikdy jsi nedoufala a teď si jistá můžeš být,
kdykoliv se cítíš sama, uschováš se v dlaních mých.
Prošla jsem si více cest a neméně zklamání,
nebyla si jistá, či jednoo z nás to nezraní.
I tak jsi trpělivý byl a zůstáváš stále,
sešla jsem z cesty a ztratila tě nejednou, však málem.
Prošli jsme si více cest a nejedno trápení,
snad nebyl čas, snad jen nepřišlo znamení.
I tak zůstali jsme tady jenom pro sebe,
jsi ta, co se při pohldu na mě rozklepe.
I tak vzbuzuješ ty pocity mě doposud neznámé,
ačkoliv bylo těžké dělat že se neznáme.
I tak našli jsme si cesty k sobě zpátky,
jsem jako loutka, kterou taháš za špagátky
Vzbuzuju v tobě štěstí vystřídané s vzrušením,
nepřeji si něco měnit a ani nic nezměním.
I tak nejsi loutka či pochybné dřívko,
jsi jak Pinocchio, kterému se vdechl život.
Stejně pocity, že nevědomky ovládáš mé tělo,
rozum myslí jinak, než by srdce chtělo.
Stejně tak sladká a opojná je moc v rukou tvých,
i tak dráždivý je tvůj pohled i pobavený smích
Ale dříve, než se rozhodneš, pamatuj to jedno,
ať srdce nikdy nebolí, ikdyž teď chce vzlétnout.






Moc hezká báseň, procítěná, přesně jak má být.