Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

I am going on an adventure! (Mířím za dobrodružstvím)

29. února 2016 v 12:52 | Anielik |  Spontánní kecy
Nevím, jestli si toho většina z vás všimla, nebo jestli o tom lidé přemýšlí, ani jak moc o tom přemýšlí ti, co se k úvaze o tom dostali, ale život, tím spíše za sychravého počasí, nabývá neskutečné fádnosti a nezajímavosti. Člověk se cítí buď pod psa (což si všimnete spíš za slunečného počasí, kdy se vám lépe vstává a máte lepší náladu), nebo naprosto znuděný.
Poslední dobou zažívám totéž - ačkoliv mám milujícího přítele a kopu bláznivých přátel (se kterými je občas problém najít společný volný čas), zežívám neskutečný pocit znudění a vnitřní prázdnoty.
Ne že by mě moje práce nenaplňovala - lepší práci si ani nemohu přát, ale všechen ten stres ve škole, přibližující se maturita a lidé, co mě obklopují, protože se jimi obklopovat ve škole nějaký čas prostě musím, to vše dělá svoje.
Vím, že toho moc v tomto počasí, kdy buď mrzne, nebo prší a nebo dokonce svítí sluníčko, ale mrzne stejně, dělat nejde, o to víc mě ničí myšlenka, že toto období pomine, bude hezčí počasí a já stejně nebudu moci dělat to, co bych si tak přála.
Člověk musí celý život něco dělat z povinnosti. A ikdyž máme něco, co dělat chceme, stále se zatěžujeme věcmi a činnostmi, kterých se prostě zbavit nelze. Musí být na místech, na kterých být nechce a není tam, kde být chce a hlavně s kým chce.
Asi má vše nějaký důvod.
Ale i tak mám někde hluboko uvnitř pocit, který jsem nikdy neměla, silný, jako žádný jiný, že bych ráda sedla do auta nebo na motorku - na tu tím raději, a rozjela se někam na Route 66 nebo prostě jen tak do světa. Jinam. Kde to vypadá jinak, než tady. Na slunečné pláže i někam na nějaké horské cesty, někdy sama někdy s těmi, co mám ráda - člověk je přeci jen člověk společenský a věčně by sám nevydržel.
Pocítit nebezpečí, skočit třeba padákem, zažít rychlou jízdu - cítit, že můžu žít věčně, ikdyž vím, že nebudu a ten pocit, kdy se vám rozbuší srdce, jste plní štěstí, vášně, touhy - touhy něco zažít, někde být, někam jet a nemuset se ohlížet na to, co musím nebo co bych měla udělat. Nemuset nic, nemuset nikam a jen prostě žít, žít okamžikem, žít naplno!
Vždyť člověk je celý život zamčený a zavřený za dveřmi jednoho pokoje, pracuje, plní sny někoho jiného a sám umře, a ani si neuvědomí, že už uteklo toho let, že je starý a nic si z toho života neužil.
Mám ráda nebezpečí a někdo, kdo nikdy jízdu na motorce nezažil - ten nemá právo soudit. Člověk se cítí svobdný, jako nikdy, ještě když je podzim a svítí teplé, poslední slunce. Člověk si pak připadá, jako kdyby procitl a vidí to, co předtím neviděl, jako kdyby se mu všechny smysly probudily.
Cítí, jak mu buší srdce vzrušením, kolem proudí vzduch a vy jste volní! Je to adrenalin a neskutečná relaxace, při ničem jiném si člověk lépe hlavu dle mého nevyčistí. Cítí že může umřít, ale žije. To je ten pocit, kdy můžete žít věčně a ve své podstatě taky bude...
Chci zažít něco nebezpečného a nového a vím, že jednou si to splním - jen ať je to prosím co nejdřív! Protože já chci pryč z těch zamčených dveří a mířit za dobrodružstvím!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 29. února 2016 v 13:42 | Reagovat

Možno ale hľadáš kľúč od tých dverí na nesprávnom mieste...Napriek tomu Ti želám, aby si dvere dokázala odomknúť.

2 Johnny Johnny | Web | 1. března 2016 v 22:28 | Reagovat

Ja ten pocit poznám veľmi dobre a prišiel som na jednu výbornú metódu, ako s ním bojovať... šla si už niekedy na výlet stopom? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama