Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Cena našich životů

19. února 2016 v 0:15 | Anielik |  Pro tebe zastavil bych svět
Prosím odpusť mi, že nikdy více,
neuvidíš v záři svíce,
kanout slzy z mojich tváří,
ikdyž plamen matně září,
nedokážeš najít cesty
zpátky k srdci svými gesty,
avšak nevíš, jako moc bolí,
pomysleti na cokoliv
co je v rané paměti,
i zapomeneš v zápětí,
kde jsme byli, kdo jsi byl,
v čem ses tolik ukvapil
a proč ublížil jsi tomu,
co šeptal vánkem v květech stromů,
proč ublížil jsi tolik nám,
proč hraje hudba, tančíš sám.
Prosím odpusť mi, že nikdy víc,
ti nebudu moct tiše říct
jak to bolí, všechny city,
jak přežili jsme ten boj lítý,
a přesto vítěz není znám,
někdo z nás je obelhán -
možná že tím oba jsou,
a někde za tou závorou,
najdeme tu jistotu
a cenu našich životů

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jůlie Jůlie | Web | 19. února 2016 v 0:31 | Reagovat

Wau, krásné....Jůlie

2 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 19. února 2016 v 11:14 | Reagovat

To je nádhera. Po dlouhé době jsem narazila na básničku na blogu, která by mě tak zaujala. Velká pochvala. Líbil se mi obzvlášť začátek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama