close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jako v korzetu

12. ledna 2016 v 0:16 | Anielik |  Spontánní kecy
Měla bych už spát, je pozdě a mě zítra čeká důležitý test... Ale já nemůžu. Nejde to. Možná jsem jen naspala v posledních dnech moc hodin a jsem odpočatá natolik, že nemohu spát, ale i tak jsem ten netbook vypnula a zkusila to. Jenže nemůžu. Nejde to. Mám v hlavě moc myšlenek.
Do uší mi hraje kolísavá hudba soudtracku z Titanicu, pochmurná a přeci nadějná flétna, která táhne své tóny tam a zase zpět.
Za poslední dny jsem si psala s několika lidmi. S těmi, co jsem si dlouho nepsala. Poslední dobou hodně vzpomínám. Utápím se v "coby kdyby", ačkoliv vím, že bych neměla.
Může být člověk občas soběc na úkor toho, co miluje nejvíce na světě? Já vím, že víc a nic lepšího bych si přát nemohla, ale přesto se mi úží dech, pomalu utahuje smyčka kolem pasu a hlava s točí, nohy se nepřítomně a neovladatelně motají.
Měla bych být šťastná a přitom jediná myšlenka, která mne uspokojuje, je chladivý vítr, tma a jen světla měst, aut a hvězd. Potřebuju jednou toho a pak zase toho, protože mě to dřív drželo a každý z nich mi dával něco jiného. Časy se změnily, ale lidi potřebuju pořád stejné, jen k nim přibývají další. Ty lidi mi rozuměli, dělali mi mé osobní psychology, pokud to tak mohu říct a bez jediného slůvka. Byli mi podporou a já je tu zase potřebuju. Protože měli vždy pravdu a dokázali mě dovést tam, kam jsem sama nezvládla.
Chci svobodu. Je správné teď pochybovat? Máme tolik plánů dohromady a jen zlomek svých, ale já cítím výčitky... Opravdu je cítím? Já.. cítím výčitky, ale vím, že není důvod, jen ty tenhle pocit ve mě bezdůvodně vzbuzuješ.
Já nevím jak dál. S tebou zle a bez tebe ještě hůř.
Padám, mám pocit že navenek, z jakési vůle, vypadám spokojenější, vyrovnanější, ale čím více úsilí, a ono to stojí stále víc, mě to stojí, tím více se uvnitř hroutím.
Prosím, potřebuju tady teď tebe, ale hned. A potřebuju splnit všechny sliby, které jsem dala já nebo někdo jiný. Potřebuju zopakovat zážitky, co mě vynesly nahoru. Neumím být sama a přitom je to to, co chci a co si snad tady přeju.
Obejmi mě, snažně tě prosím, jen ty to dokážeš tak, aby se všechny mé problémy rozplynuly. Proč nemyslím tebe a ne někoho jiného?
Chci jen ticho, hudbu a dívat se na hvězdy, zatímco mi vločky sedají na řasách a tančí mi ve vlasech,
Je to těžké, ale dochází mi dech, jsi jako korzet, co stahuje mé bezmocné tělo a já z posledních sil hážu do placu své myšlenky. A cítím, že dnes neusnu a nepůjdu spát, dokud to ze sebe vše nevypíšu.
Ty.. ty mi rozumíš, já to vím. Ale proč mi nerozumí i on? Mělo by to být přeci na opak. Prosím, ukonči to.
Vždyť jsi mi vždy rozuměl, i v tom, o čem jsem nikdy nemluvila, vždy jsi viděl do mých očí a najednou nevidíš, tak co se změnilo? Jsme tak blízko a přeci tak daleko od sebe a ta propast se zvětšuje. Sám odhazuješ rukama hlínu a zvětšuješ ji.
Vždy jsem blafovala a najednou to myslím vážně. Je to špatně, ale nedokážu to změnit. K lidem se přetvařuji a usmívám se, snažím se mít lepší přístup, ale nemám spíš na ně víc a víc náladu...
A ty... ty to čteš, já vím, a ptáš se, já vím. Ale neumím ti odpovědět, sama sobě to neumím. Tak neptej se prosím. Jen klečím na kolenech a snad i ty jsi mě tam dostal. Tak jak se můžeš tak ptát?..
Nevíím jak dál a nevím jestli mohu být sobecká, ale pokud budu, ztratím buď vše a nebo vše získám, nebo někdo jiný vše získá. Vím, že nejsem dokonalá, ale zklamal jsi mě. Já dělala vše, co jsem mohla, ale nestačilo to.
Na kolenech a tolik ran a přeci jsem ještě tu. Ty ale nesnášíš ty, díky kterým tu ještě stále jsem a komu za to vděčím. Prosím, proč je tolik nesnášíš? Je to kus mé duše a ty ji sám ničíš, drtíš ji a ubližuješ jí. Tak proč?
To ti na mě tolik nezáleží, to jsem ti tak lhostejná a tak nepodstatná?
Tak mluv se mnou, prosím.. já si s tebou potřebuju promluvit, potřebuju.. komunikuj se mnou, prosím... nebo umře i ta poslední část mě, co do teď byla při vědomí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama