Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Epilog: Třináctá píseň

16. ledna 2016 v 20:13 | Anielik |  Rozmluvy s Eleen
Ublížil jsem a nemám zdání,
zda zasloužím si smilování.
Zda zasloužím si kousek citu,
nebo dýško po odbytu.

Ranil jsem a nemám tušení,
zda nárok mám na trochu vzrušení.
Plamen ledu skrytý v ohni,
když se slunko ke kopcům kloní.

Trochu ticha, vprostřed sněhu,
nebo pár hvězd, třeba něhu.
Jenže stojím tady v dálce,
na rozcestí pro zoufalce.

Nemám slova, ni co říci,
jenom v rukou starou svíci.
A plamen, jež ve větru se třepotá,
trosečník, co stejně ztroskotá.

Ale i tak prosím, prosím snažně,
přestaň se smát, ber to vážně.
Jestli měls mě někdy rád,
najdeš důvod, proč měla bych se smát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 samaraanvil samaraanvil | Web | 17. ledna 2016 v 21:36 | Reagovat

Moc pěkně zkomponované.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama