Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Ve stínu

1. prosince 2015 v 18:35 | Anielik |  Básničky
Já nebudu vám lhát, vždyť důvod nemám,
leč padám k zemi a stále se nahoru zvedám.
A po každé ráně se cítím níž a níž,
než nahoru já mířím dolů spíš.
Postrádám tu všechny lidi, co motivací byli,
co pochopení měli a dávali mi síly,
byli všude kolem mě a bylo jich tu spousta,
zdá se to být složité, leč pravda bývá prostá.
Dneska všichni pryč a to nejlepší zkomírá,
to nejlepší a moje srdce, bolestivě umírá.
Některé ty časy navždy v mojem srdci a přeci chybí,
možná lhali jsme si, možná dělali chyby.
Snažím se, byť padám stále níž a níž,
možná bys to věděl, kdyby jsi se díval, víš?
Není to jen o tobě, nikdo neumí žít sám,
a přeci zřejmě sama uvnitř umírám.
Umírá i smích a ten úsměv co byl dřív,
vždyť není tolik silný důvod tenhle pocit zase mít.
Lidi ty se změnili, většina už jenom zlá
přesto chytám rány, snažím se být svá.
Jednou možná někde úspěch čeká v dáli,
co s tím ale když nyní rány silně pálí.
Občas člověk potřebuje sílu dříve,
aby dokázal přežít i ty nečernější chvíle.
Občas člověk potřebuje dávky pochopení nemalé
a trochu štěstí, takové to trvalé.
Někdy člověk nepotřebuje však víc,
než pár milých slov nahlas říct,
nebo vřelé objetí a taky trochu citů,
dřív než k tomu konci opět přijdu.
Co kalí mysl a srdce, hluboce, natrvalo se zbavit,
černobílý svět opět do vesela zbarvit.
Někdy však nezbyde víc než klesnout na kolena,
a čekat, než společnost s tím koncem bude spokojená.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 19:01 | Reagovat

Pěkná báseň :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama