Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Co bývalo mrazivé

25. prosince 2015 v 0:06 | Anielik |  Básničky
Tolik bych si přála, aby jsi tu pro mě byl, když se mé srdce souží.
Aby jsi mě objal a políbil, když mi není nejlíp a po tobě toužím.
Aby jsi měl cit a trochu toho lidského vcítení a pochopení,
bys tu byl, když nikdo kolem, když tu pro mě nikdo jiný není.
Věřil bys mi věrnost a nechal tak mě čistě volnou ruku,
protože víš, že náš vztah je čistý a není třeba čekat na záruku.
Tolik bysem chtěla, aby tvůj přístup čistě lidský byl,
aby, když mi tečou slzy, jsi mě jen po zádech či tváři, lehce pohladil.
Prosím jenom empatii a taky trochu něžnosti, co bývá běžná,
když jen jednoho pravého přítele mám a jiné už mě neznaj.
Náladu bys zvedl a abys mě ty, když ne někdo jiný, pochopil.
Po tolika nocích a tolika krásných, jemných chvil.
By mohli jsme vynechat ty vzpomínky zlé,
a rozehřáti to, co bývalo mrazivé.

KRÁSNÉ PROŽITÍ VÁNOČNÍCH SVÁTKŮ VŠEM.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama