Kdysi jsme měli sny.
Ptali jsme se jeden druhého, co vidíme ve svých snech.
Tys mi tenkrát řekla, že vidíš velký dům, velkou zahradu a nás dva.
Neměl jsem tehdy sílu ti odpovědět a ačkoliv jsi žadonila o odpověď, neodpověděl jsem.
Odmlouval a mlčel jsem.
Dokud nám nemoc nepřekazila plány.
Byla jsi mým světlem do konce svých dnů.
Je tě škoda pro tento svět a pro nebe jsi příliš krásná.
Pro peklo zase příliš čistá.
Ale věř mi, že jedno nyní vím.
Teď lituji, že jsem ti to dříve neřekl.
Viděl jsem tehdy tebe.
To ty jsi byla mým snem.
A odtamtud, kde teď jsi, tě zpět nepřivedu.
Ale navždy zůstaneš v našich srdcích.
Vždy budeš stát přede mnou tak, jak jsem tě tehdy poznal.
Čistá, s andělským úsměvem a čistou duší.
Navždy budeš se mnou.
V srdci i v hlavě.




