Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Note

3. září 2015 v 22:46 | Anielik |  Mé názory
Už je to skoro čtyři roky, co jsem dopsala Dno života a neustále mám v srdci prázdno a občas mě zabolí při vzpomínce nad osudy Leontýnky. Byla to postava, do které jsem vkládala veškeré své pisatelské naděje a představy mého díla, jakožto jediného dokončeného, že právě tento text bude ten výjimečný a vyvolený, určen k dokončení. Je smutné, že právě takto ponurý text, založen mimochodem na věcech, které se mohou denodenně stát a také se stávají, je ten jediný, který bylo mé srdce schopno dopsat - tedy předat prstům a hlavě, aby nějak daly dohromady myšlenku, kterou budu moci předat dále.

Leontýnka si zasloužila lepší konec, já vím, ale stejně tak si lepší konec zaslouží i spousta jiných lidí a nejednou jsem na to odkazovala ve svých článcích - bylo by tedy nefér hyperbolicky ukončit celý tento hyenistický proces ponižování a neuvrhnout Leontýnku pod nelítostné ruce jejího osudu v podobě Pavla. Ročně zemře nepředstavitelné množství lidí na hlad, podchlazení, přehřátí, pohlavní choroby, či v jiných lidských propastech - jenže ty si nikdo z nás neumí představit, jsou daleko - Afrika, Asie, Thajsko, Indie... Leontýnka ale představuje obraz něčeho skutečného a nádherného, něčeho blízkého, co si kadý z nás dokáže představit, protože právě ona patří do našeho světa a každodenní rutiny. A pokud se nikdo nepostaví a nezaslouží se za to, aby se to nestávalo, protože dohromady to všichni můžeme dokázat, tak také naší součástí bude. Leontýnkou přci může být každý z nás.
(Mimochodem tímto ještě jednou děkuji nepochybně skvělému skladateli a textaři, také autorovi jednoho velice úspěšného studentského muzikálu, za audio k této povídce a snad budeme i nadále spolupracovat)

Je to již dva roky tři roky, co se snažím, prozatím asi marně, dokončit povídku Osud nočního tvora. Jelikož má tvorba počala koncem roku 2012 a v té době jsem nevěděla nic lepšího, pod čím budu tento příběh vydávat, budu jej zřejmě muset na konci přejmenovat.
Neumím se zkrátka posadit a psát a psát, dokud není povídka hotova, natož věnovat veškerý volný čas této mé fantasii. Existuje totiž mnoho příběhů, které jsem počala psát a nedokončila - ať už v raném věku či pozdějším. Mám spousty příběhů, ale žádný jsem prozatím nedopsala. Jen v tomto jsem narozdíl d ostatních schopna pokračovat - sice jednou s odstupem i rok, ale stále je to řeč mého srdce. Poprvé totiž cítím, že nepíšu na základě nějakého flmu, či příběhu, který znám. Píši podle sebe a podle toho, co mám ráda a jak si věci představuji a vždy představovala.
Píšu zkrátka to, co umím a nejsou to básně (ačkoliv ty jsou pro mne stále snažší, ale postupuji v nich na další úroveň - viz. také anglické básně).
Fantasy totiž vždy bylo a bude mým životem. Stále jsem někde ve skrytu duše ta malá holčička, co má své sny, cíle a svá přání, za kterými si buď jdu a nebo si je nechávám pro sebe jako inspiraci a jakýsi motor, který mě popohání vpřed. Bohužel však ani já nevím, jestli jednou skončím u psaní textů a dopadnu jako ve filmu Baba na zabití nebo skončím u tvoření stránek, tedy u povolání z mého oboru, a skončím jako Mark Zuckerberg a nebo jestli skončím pod mostem (odpusťte, ale zde si již nedovolím nikoho jmenovat)

A v konečné řadě je to pomalu pět kulatých let, kdy jsem zde zveřejnila svou první báseň a nyní již moje internetová knihovna tvoří nad dvě stě českých básní, padesát úvah, dvacet povídek (z toho jedna vícedílná a dokončená) a minimálně padesát dalších textů a děl. Přičemž s těmi, které nejsou z mé hlavy a sepsány mojí rukou prvotně, bych se vešla do čísla deset.
Má celková návštěvnost čítá přes osmnáct tisíc(!), týdně kolem devadesáti, sta lidí. Což je skutečně neuvěřitelné a nikdy bych nevěřila, že sem bude někdo chodit a bude ty moje nesmysly (bráno s rezervou) číst - natož pak komentovat a také se to bude někomu líbit (dokonce natolik, že to zde bude pročítat pravidelně).
O něčem takovém se mi opravdu nesnilo. Samozřejmě, že můj sen je objevit se alespoň jednou na úvodní straně a dostat se do podvědomí široké blogerské veřejnosti, abych přeci jen občas nenabývala dojmu, že to tu nečte a píšu si to pro sebe.
Původně to sice bylo v plánu a tato adresa měla fungovat pouze jako "úložný prostor" pro moje myšlenky, ale je hezké, když někdo vaše dílo upřímně okomentuje, dokonce i pochválí a vy tak máte možnost se zlepšovat, prohlubovat svoje city, myšlenky i schopnosti a mnohem více přesněji vystihnout vše, co máte na srdci - jako když se fotografovi podaří krásná fotka.
Není totiž snadné přesně vystihnout a sepsat to, co jste chtěli říct. Někdy to sice vypadá hezky a čtenář rozumí tomu, co jste chtěli říct, ale není to to, co jste chtěli, stále tomu totiž něco chybí a není to přesně ono. Proto každý rád prohlubuje své vyjadřovací schopnosti, aby lépe popsal to, co se děje kolem něj. Sice neznám žádnou dokonalou báseň, ale přeji si, aby ty mé texty měli k dokonalosti hodně blízko.

Je to totiž už skoro pět let, co jsem založila svůj malý internetový svět. A tak jsem založila svět, kde je všechno možné, reálné a mé. A já doufám, že budete i nadále můj malý, literární svět navštěvovat a vaše řady i mé znalosti se budou prohlubovat.

Přeji krásný večer a všem také mnoho úspěchů v právě začínajícím školním i pracovním roce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama