Věřila jsem na Ježíška, když mi bylo pět,
věřila jsem na bludičky, chtěla změnit svět.
Věřila jsem na sudičky, i na ledovou královnu,
věřila jsem v pomoc, hlavně svému bližnímu.
Když mi bylo deset, věřila jsem v sebe,
že pode mnou pevná zem a nade mnou nebe.
Později se otočilo a nebe bylo dole,
a já ztrácím víru - nevěřím už sobě.
Když mi bylo o pět více, věřila jsem v rodinu,
že láska všechny zachání, boháče i spodinu.
nevěřila v sebe sama, ale v lidi kolem sebe,
nikdy nikomu jeho víru, prosím, neber.
Teď, když je mi skoro dvacet let,
znám už sebe, taky celej svět.
Ale dětské srdce už tu není,
ztratila se víra, v prach se mění snění.
Nebránila svoje cíle, ani svoje sny,
bezvěré jsou nyní všchny moje dny.
Věřila jsem na Ježíska, když mi bylo pár,
teď už je však pozdě měnit víru - nyní, když jsi stár.





Hezká báseň. Osobně si myslím, že nikdy není pozdě začít v něco věřit :)