Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Jenom s ním

31. srpna 2015 v 23:11 | Anielik |  Básničky
Létala jsem s ptáky, i chutnala vína,
nyní už jsem dospělá, nyní už jsem jiná.
Sdílela jsem nejbližší a přesto s emi vrací.
Jak osamělí andělé, jak nejsilnější draci.

Probděla jsem noci, proplakala dni,
dělala jen věci... věci co se smí.
Nedávala naději sobě během toho,
kdy mi bylo nejhůř, bylo toho mnoho.

Však vrátila se křídla, opadlo i zklamání,
zapudila to, co mi vždy strach nahání.
Díky všem mým nejbližším, co věřili tu ve mě,
a zasévali naději, to nejšťastnější sémě.

Díky tomu nejlepšímu, co drží ruku mojí,
a veškerou mou rovnováhu vyrovnává svojí.
Stojí tady, když dochází mi síly,
a je velmi štědrý - a hlavně nejvíc milý.

To on je moje inspirace, naděje i touha,
to u něj se vždy moje srdce v noci toulá.
To on je moje polovina, ale vždy ta lepší,
to jenom s ním mi jednou vlasy získaj' barvu šedi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GeekGirl • GeekGirl • | Web | 31. srpna 2015 v 23:28 | Reagovat

Krásné :))

2 pap-rcka pap-rcka | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 23:29 | Reagovat

má to myšlienku.. páči sa mi to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama