Viděl jsem tvůj smích,
a viděl jsem tvou radost.
V očích tvých, co v mých,
i smůle učinila za dost.
Třpyt v tvých očích,
jenž dává mi tu sílu,
když svět se se monu točí,
a já ztrácím víru.
Vracíš mě zpět na zem,
a vynášíš zas do nebes.
Závidět tě mohu všem,
a modré z nebe bych ti snes'.
To ty jsi mojí modlou,
jež zachránila svět.
A když se naše oči protnou,
jak kdybych do nebe zas vzlét'.
Jsi mou kráskou, moje miss,
smíš mě kárat, smíš mě milovat.
Jenom ty to všechno smíš,
jen nesmíš se mi vzdalovat.
Bez tebe jsem ničím,
to ty jsi ten můj klíč.
A to, proč to tu teď líčím,
že bez tebe umírám a mizím tiše pryč.





Dobrá báseň, hlavně druhá a především poslední sloka na mě hodně zapůsobily... Jenom mi do celé té báseň nějak nezapadá slovo "miss".