Potkali jsme se nedávno. Možná to byla náhoda, já tomu říkám osud, protože až tehdy jsem si měla uvědomit, k čemu bylo to vše špatné před tím. Něco nás k sobě táhlo. Asi už jsme to měli vědět, nebo minimálně tušit, už tehdy, když jsme si rozuměli, jako kdybychom se znali léta a přeci to bylo jen pár okamžiků. Taky jsem to mohla tušit, když místo, kde jsme se skoro pravidělně scházeli, bylo to, na které jsem se těšila. Ne jen kvůli tomu, co jsme tam oba hledali, ale kvůli tomu, co jsme tam zřejmě tehdy oba dva našli.
Ve hvězdách stálo, abychom se sešli ještě několikrát, i navzdory okolním podmínkám a všemu ostatnímu - jsme se měli sejít ještě párkrát, abychom věděli, že se naše cesty setkat měly, tím nejpodivuhodnějším a nejméně očekávaným způsobem. Před nějakou dobou bychom si možná poklepali na čelo a nevěřili tomu - nevěřili ničemu, ale přesto jsme došli až sem.
Stejně jako tehdy, kdy jsi mi hleděl do očí a přemlouval jsi sám sebe, bojoval jsi sám se sebou a já to věděla, jen jsem nemohla nic říct - to jsi musel říct až ty sám. Věděla jsem, že to jednou zvládneš. Náhle se přiblížila nečekaně chvíle, kdy jsem se měla rozhodnout, kdy jsem se i mohla rozhodnout. Seděla jsem a normálně bych se asi k takovým věcem neodvážila, ale tehdy jsem se k tomu odhodlala a vše jsem ti napsala. Jak vzdálená se mi zdála chvíle, kdy to budeš číst. Opak byl zřejmě pravdou. Nebylo to ani pár hodin a zničehonic jsi ta všeechna slova, co jsem ze sebe tak těžce dostávala večer, lehce přečetl, snad jedním dechem.
Bylo nepodstatné, že jsem obklopena lidmi, ale v tu chvíli jsem měla černo před očima. Neviděla jsem nic, než jen černočernou mlhu a chytla mě závrať. Ty to víš. Víš, že jsi to byl ty, s kým jsem se poté měla sejít v jehož společnosti jsem nebyla schopná se soustředit a ovládat se. Třásla jsem se - ne zimou, ale nervozitou. Klepaly se mi ruce a srdce tlouklo snad tak, že ten hluk předčil veškeré zvuky okolo. Měla jsem motýlky v břiše a žaludek v krku a já věděla, že tohle rozhodnutí je tentokrát správné. Nemohli jsme tomu zřejmě uvěřit ani jeden.
A tvá slova povzbuzující me k tomu, abych ti vše řekla, tvůj klidný a přesto tak vřelý přístup mne zneklidněl snad ještě více.
Však zvládli jsme to, ale to byl jen začátek - neměla jsem ani ponětí, co vše je ejště před námi a stále nemám. Stačilo pár slov a jedno objetí a já věděla, že zvládnu úplně vše a že tu nejsem sama. Že je tu někdo jako já a právě proto mi tak skvěle rozumí i beze slov. Možná proto, že máme tolik společného jsme oba tak šťastní a spokojení, tedy já určitě jsem.
Stejně tak stačí jen tvá blízkost a polibek a točí se mi hlava, zaplavuje vlna vzrušení, toho, při kterém naskakuje husí kůže, ale i tak je příjemné, jako ta sladká závrať. To díky tobě ze sebe dostávám to nejlepší. Protože si to zasloužíš a já ti tohle vše chci dát.
Pokud mám od tebe byť jen jednu zprávu, stačí, abych měla úsměv na tváři. Jen v tu noc, v tu krásnou noc se mi točila hlava, bušilo mi opět srdce více, než kdy před tím a zastavoval se mi dech. Tohle vše dokážeš vyvolat jen ty a nejde se toho jen tak vzdát. I kdyby jsi chtěl, bylo by to snad to nejtěžší, co bych měla v životě udělat.
Jestliže je možné někoho milovat, až srdce bolí, tak poté jsem poznala někoho, díky komu tu bolest ráda překonám, protože je to bolest, která mi dělá společnost, když ty nemůžeš být se mnou a pomíjí hned, jak tě mám u sebe. Pokaždé se do tebe zamiluji znovu a více. Do tvého úsměvu, tvých očí, do všeho a zkrátka do tebe.
Možná že americké, romantické filmy nezobrazují něco nemožného, třeba zobrazují jen to, jaké by tohle vše mělo být a kam až se člověk musí dopracovat, aby byl štastný.
Asi je toto vše jen spousta slov, ale ani z malé části nevyjadřují to, co cítím, když jsem s tebou i bez tebe, nemohou vyjádřit něco, co je tak silné a nepopsatelné - něco, co jen my dva chápeme a čemu rozumíme, a nikdo jiný tomu rozumět nemusí.
Jsme to přeci my a je to o nás. A je jedno, co ostatní řeknou, napíšou nebo ať si to klidně namalují, ale je to jen naše a je to úžasné, protože jsme to my a hlavně ty!






Tak tohle.. já nemám slov :-O
Jen tak dále, ať se Vaše láska rozšiřuje do extrémních rozměrů! 
Bože, tak dokonale jsi to napsala!
Co dokonale ? ale úžasně, krásně, šťastně, přenádherně.. to nejde slovy vyjádřit
A ten konec se ti úplně povedl. Myslím si, že ty jsi tímto odpověděla na otázku, co je to láska a co znamená milovat. Je to opravdu nádherně napsané a mám takový pocit, že to napíšu ještě několikrát..
U ze začátku jsi mě jakoby "nažhavila" na článek.. moc pěkně píšeš a ještě krásněji se to čte. Bomba!
Doufám, kecám.. pevně věřím, že Vám to spolu vydrží douhoooo. A gratuluji k tomu, že jste spolu šťastní!