close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kdo jsem?

7. dubna 2015 v 20:30 | Anielik |  Mé názory
Byla jsem maličká holčička. Byla jsem veselá, s neskutečným smyslem pro humor, pro každou legraci a byla jsem tu pro každého. Chtěla jsem s každým vycházet dobře. Myslela jsem si, že jsem možná i chytrá, inteligentní - alespoň známky na základní škole tomu nasvědčovaly. Kolik věcí se jenom změnilo...?


Vyrůstala jsem v menším městě, kde mimochodem stále vedu trvalé bydliště, ale mé srdce se už upnulo někam jinam - ne tak daleko, ale jinam. Do většího města, k jiným lidem - upřímně až teď zpětně vidím, co vše bylo tehdy špatně nebo možná spíš dobře a jak moc lidé kolem mě poklesli a mě neměli nejmenší právo cokoliv přednášet, či vyčítat.
Jak si mohl někdo s tak pokleslými morálními hodnotami a chováním myslet, že je něco víc, než já? A že to zní nyní moc povýšeně? Ne, jen myslím, že mám úroveň někde jinde, moje chování a má rozhodnutí jsou někde jinde. Jsem čistá.

Vážně jsem čistá? Ach, kéž by. To už bude zřejmě dávno pryč. Ta malá holčička, co měla tolik snů, ve kterých se rýsovalo dětské srdíčko toužící po svobodě. Až nyní vidím povahu každého, sebebližšího člověka. O to větší je to zklamání, když člověk poznává ty, jenž léta znal, nebo si to alespoň myslel.
Byla jsem ta, co byla hodná za jakékoliv situace, nezachovávala možná chldnou hlavu a vše ji rozklepalo, nebyla schopna čelit větším věcem - ale to nebylo o věku. Člověk se přeci celý život učí, ne?

Bylo to o tom, že se nacházela mezi lidma a v době, kdy neměla co říct, jen zůstávala sama. I v obklopení lidí, i v kolektivu děvčat, chlapců, "kamarádů" - stále zůstávala sama, uvnitř byla prázdná a sama. Vždy byla trochu navíc. A trvalo to několik let, kdy neměla odvahu dělat dusno, stát si za svým, dupnout si! Možná to byla chyba, možná ne. Každopádně to bylo špatně. Třeba by bylo dnes vše jinak. Neměla respekt, autoritu.

Zřejmě jí to vše dnes zůstalo. Nebo je jen zkažená doba? Možná občas nemá respekt, autoritu, nezapadá, ale je svoje. Stále má ty sny o svobodě. Ale nechce je, protože by ji naplňovaly, ale proto, že na hranici smrti se cítí svobodná. Nebyl o tu holčičku zájem. Možná proto jej nyní tak špatně snáší. Už není čistá, ztratila smysl pro humor a schopnost se smát - a ačkoliv se občas usměje, neb směje, uvnitř ji to stále bolí. Ale nač se svěřovat, když každý naslouchá jen zběžně a ve skutečnosti to nikoho nezajímá?

Nikdo jí nevěří, možná proto nevěří ona sama sobě a to je nejhorší - když už nemůže ani věřit v to, co umí, co dokázala a vidí jen neúspěchy, kterých je všude plno. Už si nemyslí, že je chytrá. Střední škola změnila mnohé. Vidí jen zájem lidí - jak věřit, že je upřímný a vydrží, že to celé vydrží?... Možná proto se s tím teď neumí vypořádat. Třeba proto dělá nyní špatné věci, nevědomky a neúmyslně. Jen nechce nikoho ranit. Ach ano, ta malá holčička, co chtěla vycházet se všema za dobře. Chová se tak, aby s ní nevycházel nikdo, zkrátka jen jí něco tíží, ale není komu a proč to říkat, stejně se tím nic nezmění a nikomu se nepomůže.

Ale ano, je o ni trošku zájem a našla něco, co ji naplňuje. Střelba. Flirt. Jen vědět, že ještě není ztracená a nepatří někam mezi odpadky, jelikož tak se cítí. A jen tyto věci ji na chvíli naplní. Cítí se na chvíli svobodná, že někam patří, že ona je ta, o kterou se lidi zajímají a naslouchají jí. Že ji poslouchají a chápou jí, rozumí jí. Že ji přimějí se smát, cítit se dobře a řeknou jí pár milých slov. Splní přání. Budou dělat vše pro to, aby ji to, co dělá, naplňovalo, aby se jí dařilo. Aby to byla opět ta malá, snící, svobodná, průbojná holčička, která zapadá, je svá a lidi jí rozumí a chtějí s ní být.

Asi si za to vše tu bolest zaslouží, možná opravdu chybovala a právem jí bolest a lidé trápí a mučí, třeba aniž o tom tuší. Ona to ví, že je za něco trestána a jen když toto vše vydrží, tak bude lépe, na chvilku. Jednou slunce vysvitne a rozehřeje jí paprskama prokřehlé ruce a zmrzlé srdce, aby byla opět ta, co dříve.

Možná se to vše ztratilo, možná lítá ve zmatku. Rozumí si s těmi, do kterých by to člověk neřekl. Umí probouzet srdce a dávat všechno. Možná ještě stále volá o pomoc. Ale jedna otázka zní nejhlasitěji, ta nejdůležitější, tak jí to prosím řekněte, až ji uvidíte zase plakat zoufale v koutě, až bude chtít být zase sama a zase jí srdce zabolí. Kdo je ta holčička? Kdo jsem?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | Web | 8. dubna 2015 v 16:08 | Reagovat

Jako vždy dokonalé :) píšeš luxusně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama