Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Vyber si

31. ledna 2015 v 16:48 | Anielik |  Básničky
Nad obzorem svítá, konec je v nedohlednu,
pod nohama písek, za obzor nedohlédnu.

Nad hlavou slunce a ve tváři vítr jemný,
neublíží mi kulky a snad ani střepy.

Na rukou krev a přeci jsou i chvíle krásné,
kdy slunce nepálí a nebe je jasné.

A tak hledím nad sebe, na zemi s nebesy,
zbaven vší pýchy - snad trochu noblesy.

Zahleděn k domovu a upnut ke svojí zemi,
kde chybí smrt a žádné bezpráví tam není.

Tak nabyl i pozbyl jsem, veškeré dobroty,
bojovat v nečase, navždy, pátky i soboty.

Aby úsvity v naší zemi stály také zase zato,
kdy nebe blankytné je a slunce je zlato.

Tak opět hledím na zemi s bohatstvím,
s láskou i nebesy a doufám, že zastavím.

Nebudeme se zabíjet v ulici na potkání,
a každý vrahoun se dá opět na pokání.

Jen tady stojím, se zbytky vší noblesy,
a říkám ti, člověče, probuď se a vyber si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 31. ledna 2015 v 21:51 | Reagovat

moc povedené! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama