Jsi moje múza i moje nadání,
však jak prázdná schránka
a tísňové volání.
Takový cit můj i postavení,
byli jsme to vždy my,
tak úžasní a dokonalí.
Jenom ve svém světě,
a v něm nikdo jiný
však zakrylo nás zlo
a zakryli nás stíny.
Nebylo to vážné,
a pak se vše změnilo,
kde bývaly city,
nic jiného nezbylo.
Dostal jsi mne na hranu,
a nechal jsi mě kývat,
zapomněl jsi milovat,
a já zase dýchat.
I tak, stále jsme to my,
malí, živí,
úžasní i roztomilí.





Nádherná básnička. Je taková.. procítěná. Opravdu se mi líbí :3