Jsi moje láska a já jsem tvůj stín,
jenom se obávám, že tě nepochopím.
Že nikdy nepoznám tvoje krásné jméno,
a ať je jaké chce, možná je to jedno.
Nepopíše tebe, ani jaká uvnitř jsi,
neprozradí tajemství, neodhrne závěsy.
Možná cítíš bolest, možná dříve tekly slzy,
možná už je příliš pozdě, možná zase brzy.
Možná cítíš chuť se smát nebo zase usmívat,
jenom prosím, nech mě tady s tebou stát.
Psával jsem ti básně a psával jsem ti sonety,
možná nejsou krásné, jelikož krásnější jsi ty,
ale píšu od srdce, všechna moje slova,
chtěl bych tě zas líbat - dokola a znova.
Jen bych si přál, abys byla zase doma.




