close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

8. kapitola - Smrt a popel

25. prosince 2014 v 14:05 | Anielik |  Osud nočního tvora

Smrt a popel


Lill se vydala po okraji lesa směrem do kopců a hor a nevěděla o ničem, co se dělo za jejími zády. To vše zjistil až Kivuli s Ramirem, když dorazili do vesnice, ze které Lill tak rychle utekla. Kivuli s Ramirem vylezli z lesa a spatřili nad vesnicí dým, jež dusil v plicích a stoupal až do zatažených mraků.
V celé vesnice, ačkoliv obsahovala jen několik chatrčí, zbylo jen spáleniště. Přízraky už dávno odtáhly pryč a zanechaly za sebou jen spoušť. Nad zbytky vesnice s vznášely žhavé jiskřičky, dohořívaly plamínky a všude viselo zlověstné a ohlušující ticho. Ramir se zastavil na kraji té spouště. "Hay Kiv nar ame."

Kivuli se rozběhl napříč popelem. Ramir začal obcházet spáleniště okolo a hledal, jestli někdo nezůstal naživu. Nikde neviděl ani pozůstatky věcí ani lidských těl. To mu přišlo zvláštní. Navíc z prostředka vesnice stále stoupal vzhůru dým a zamořoval okolí nepěkným zápachem.
Ramir se otočil a vydal se také napříč popelem, jako předtím Kivuli. Vydal se do středu vesnice, odkud vycházel dým a spatřil Kivuliho, který stál nehybně na místě a kamsi hleděl před sebe. "Kivuli, mar nah saeh?" podíval se na něj a poté otočil zrak směrem, kterým se koukal i jeho levhart. Kivuli vydal dlouhý, táhlý zvuk a sklonil hlavu až k zemi. Ramir pochopil. To co nyní viděl jím otřáslo, klekl na kolena a se slzami v očích hleděl před sebe na tu hrůzu.
Už rozuměl tomu, proč nikde nezahlédl mrtvá těla. To, co bylo nyní před ním totiž nebyla žádná chatrč, ani zbytky věcí. Byla to lidská těla. Zmasakrovaná a naházená bezostyšně na jedné hromadě a spálená plameny. Všude se šířil pach - byl to pach spáleného lidského masa a vlasů. Některým byly hlavy uřezány a napíchnuty na kůl kolem hromady těl.
Na jedné z nich byla pvěšena dřevěná cedule s nápisem "Hakhor", tedy "Králozrádci". Ramir neměl slov. Po dlouhé chvíli se zvedl a šel blíž.
Až nyní s hrůzou zjistil, že nebyly ušetřeni muži, ženy, ani nejmenší děti. Právě některé jejich hlavy byly nabodnuty na kůlech kolem spáleniště. Ramir neměl slov. Kivuli k němu pomalu přišel a posadil se vedle něj. "Tohle je válka Kive, musíme najít Lill a pomoct jí, sama dlouho nepřežije. Pojď." pronesl ke Kivulimu a vstal. Kivuli k němu jen zvedl chápavý pohled a provedl něco jako úklonu směrem k hromadě těl. Ramir mezitím na chvíli odběhl někam pryč a za chvíli se vracel se smrkovými vvětvičkamy a žlutými květy. Větvičky začal skládat okolo hromady těl a na to skládal květiny.
Když skončil, postavil se a napřímil. "Areä merme al karmië narmë." prohlásil. "Klid vašim tělům i vašim duším. Kéž dlouho přežijí v našich srdcích." hlas se mu zlomil a jen ještě chvíli hleděl na tu hromadu těl. Kivuli vedle něj vedl hlavu a vydal pronikavý, zarmoucený zvuk, který až chytal za srdce. "Tak pojď Kive, musíme jít." řekl naposledy Ramir a vydal se cestou k lesu.


Lill se vydala podél břehu řeky Rui směrem k Temným hvozdům. Zpátky se neohlížela. Byla odhodlána dostat se až do Asherahova panství a nic jí v tom nemohlo zabránit. Na břehu řeky nalezla lodičku - pomalu naložila všechny věci a nasedla do lodičky. Chopila se pádel a ponořila je do vody - zabrala a vyplula po ploudy do Temného hvozdu, kterým řeka protékala.
Ubírala se pomalu k lesu a krajina kolem se míhala. Stromy se měnily a začalo se kolem stmívat. musela zastavit loďku u břehu a skrýt se na noc. V loďce zůstat nemohla, zanesla by ji někam, odkud by už netrefila zpátky. Na břehu sice o moc bezpečněji nebylo, ale zastavit musela. Zabrala tedy pádlem a zastavila u břehu a přivázala loďku ke stromu. Byla na kraji Temného hvozdu a kořeny zde sahaly daleko od břehu do vody, k jednomu z kořenů loďku přivázala a vyšplahala pomalu po kořenu na břeh.
Musela rychle rozdělat oheň, než se úplně setmí. Přitáhla si k sobě batoh a začala se v něm přehrabovat, až se prohrabala až úplně na dno a nahmatala křesadlo. Vytáhla křesadlo z batohu a položila jej navrh. Porozhlédla se a posbírala pár suchých větví a udělala z nich hromadu. Vzala si pár kamínků a zakřesala s nimi - chvíli to trvalo, ale poté chytla jiskra a rozhořel se oheň.
Jak padala na lesy tma, začalo se ochlazovat, ohřívala si ruce nad ohněm a rozhodila deku, kterou ještě vytáhla z batohu, vedle ohniště. Položila se na ní a začala jí padat víčka. Po chvíli usnula.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama