Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

7. kapitola - Do noci

10. prosince 2014 v 16:28 | Anielik |  Osud nočního tvora

Do noci


Ještě dlouho stál Ramir s Lill na břehu jezera. Hleděli do hvězd a do hladiny, ale oba mlčeli, až na pár slov a šumění vln i větru. Lill se honily té noci hlavou všelijaké myšlenky. Měla tolik podmětů k přemýšlení. Však ještě před okamžikem se brodila bahnem a bojovala o svůj život, o svůj žaludek - a nyní tu posedává u ohně, za svitu hvězd, jí a pije co hrdlo ráčí a strach - strach kupodivu žádný nepociťovala, cítila se naopak naprosto v bezpečí.
"Neměli bychom se už přidat k ostatním? Jinak z těch slavností nic mít nebudeš..." prolomil nakonec ticho Ramir a otočil se k Lill, která byla ještě stále zachumlaná v plášti. "Mmm, nevím, nemám teď náladu na tak velkou společnost, ale slibuji, že se tam brzy objevím, ty klidně běž. Přijdu z váma." pousmála se na Ramira. Ten jen mlčky oplatil pohled, chvíli váhal ale nakonec pokývl chápavě hlavou a vydal se zpět k ohništi.
Zábava už byla v plném proudu. Dokonce i Will tancoval s nejmenšími a bavil se - těžko říci, jestli si všiml, že Lill nikde u ohniště není. Ramir se přidal k debatě několika Elfů stojících opodál a spustil svižnou Elfštinou. Lill mezitím zůstávala stále u jezera s Ramirovým pláštěm přes ramena a přemýšlela. Měla sto chutí se zvednout a jít si zabalit věci. A proč to taky neudělat?

Zvedla se a proplížila se okrajem mýtiny kolem slavností, možná skrze slavnost, každopádně si jí nikdo moc nevšímal. Lidí zde bylo hodně, ne každý ji znal a vráželi tu do sebe všichni. Všichni se bavili, tak nebyl důvod někoho podezřívat. Ostatně v těch Elfských šatech do davu skvěle zapadla a o to méně důvodů bylo si jí všímat. Doběhla jedním dechem až ke stromu, kde si myslela, nebo spíše odhadovala, že má své věci a začala šplhat po schůdcích nahoru. Ve vesnici bylo pusto, jelikož všichni byli na slavnostech 'Alún' imun'. Takže měla klid k tomu, co se právě plánovala udělat.
Sbalila si potichu věci, tedy těch pár věcí, co měla a začala zlézat opět potichu dolů ze stromu. Když byla dole, jen se rozhlédla po vesnici a vydala se k lesu. Když stála na okraji vesnice, jen se ohlédla a nadechla se čerstvého vzduchu, vzhlédla od vesnice ke stromům a hvězdám, zavřela oči a vyslovila své přání. Třeba se jí doopravdy splní. Teď už ale musí jít. Otočila se zpět k lesu a zmizela mezi stromy a porostem. Netušila ale, že jí sleduje pár žlutách očí. Kivuli byl nablízku a byl jediným, nemluvným, svědkem jejího kvapného odchodu.


Motala se mezi stromy a větvemi, které jí drásaly obličej, jen oblečení zůstávalo stále celé. Zima jí nebyla. Ještě stáe měla na sobě Elfské oblečení. Ramirův plášť nechala na posteli, když odcházela. Jen by jí při cestě zpět do její vesnice překážel. Nebyla si sice jistá, jestli jde správným směrem, ale pokračovala k místům, kde se podle ní nacházela vesnice. Přes rameno měla svůj luk a na zádech toulec s vlastnoručne vyráběnými šípy. Nemohla si dovolit si je kupovat. Byly moc drahé - ovšem jako vše v této době.
Luk se šípy byly původně určeny pro lov zvěře. K lovu ohavných bytostí se však hodily také a tak byla stále v pohotovosti, avšak trochu nemotorná. Netušila, jak dlouho už jde, ani jak dlouho ještě půjde, ani jestli jde správným směrem. Blížila se pomalu k vesnici, ve které právě vládl ruch a všude hořely ohně. Sama byla překvapena, že sem trefila. Ale mohlo jí to napadnout, když se les proměnil na pahýly a vše začalo být tak šedé a - mrtvé.
Proplížila se ke své chatrči a vklouzla potichu dovnitř. Vzala ve spěchu tašku a začala do ní balit lana, jídlo a věci, které by se jí mohly hodit tam, kam se chystala. V tom ale venku zaslechla nepřirozený hluk. Už se nejednalo o ruch, ale o hluk.
Byly tady. Už jsou tu. Nečekala by, že na ně narazí zrovna teď, ale bestie dorazily. Zrychlila v balení. navrh ještě přihodila nějaké pokrývky, jídlo a křesadlo. poté svlékla elfské oblečení, aby ji nikdo ve vesnici nepodezříval a oblékla si své teplé oblečení. Kožešinu přes ramena, která jí sahala až po pás a teplé kalhoty. Elfské oblečení schovala do tašky - třeba se jí ještě někdy bude hodit. Dny v tomto období byly chladné, ale noci ještě chladnější. Pohybovat se ve vesnici, když byly tady - o to nyní zrovna nestála a nebylo to to, co by zrovna teď potřebovala. Dobalila spěšně věci a připlížila se ke dveřím a tiše je otevřela.
Venku zuřil boj. Ale neměla teď čas se jím zabývat. Doběhla tiše a nepozorovaně až na druhý okraj vesnice (což nebylo tak těžké, celou vesnici totiž tvořila jen skupina domů, chatrčí a stavení, byla docela malá) a vydala se po prašné cestě podél okraje lesa pryč - co se právě dělo za jejími zády, neměla ani ponětí, zřejmě to ani nevnímala, soustředila se na své myšlenky, které se jí honily hlavou.


Kivuli se vytratil z podrostu a vydal se k ohništi. Všichni jej tam znali, takže to nikdo nepovažoval za zvláštní, že se mezi nimi proplétá sněžný levhart. Proplížil se davem až k Ramirovi a obešel jej těsně tak, aby stál po jeho levici. Ramir na chvíli ustal v rozhovoru s ostatními Elfy a nechal je, ať se baví zatím bez něj.
"Co se děje Kive?" klekl si k němu a Kivuli se posadil v těsné blízkosti a pohlédl mu neústupně do očí. Ramir byl skutečně jediný, který mu rozumněl. Byli jako jedno tělo a duše a nikdo to nedokázal pochopit. Spřízněnost lesních tvorů a celkově Elfů s přírodou nebylo nic nového, ale mezi nimi panovalo něco zvláštního, co nedokázal nikdo popsat, natož pochopit.
"Tvrdíš, že Lill utekla? To není možné, vždyť jsem s ní před chvílí mluvil u jezera!" prohlásil nevěřícně, nakonec se však přeci jen zvedl a vydal se k jezeru zjistit, jestli tam Lill ještě není. Kivuli měl pravdu - nebyla tam. Vydal se tedy spěšně do její místnosti na stromě, tam ovšem našel jen svůj plášť, nenašel zde ani její věci, ani elfské oblečení, které si půjčila. Seběhl dolů, kde na něj Kivuli už čekal.
"Myslím, že vím, kam šla, ale musíme si pospíšit, abychom ji dohnali, pojď Kive!" zavolal na Kivuliho a rozběhl se ke svému stromu. Měl v plánu si zbalit věci a vydat se za ní. Vždyť sama nepřežije v lesích ani den, natož aby se dostala v pořádku a sama někam dál. Musí jí pomoci, ať to stojí, co to stojí. Zabalil rychle jídlo a vydal se směrem k lesu - Kivuli jej těsně následoval, poté oba zmizeli v lese, přesně jako předtím Lill.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama