Za svůj život se naučíme několik věcí - věcí, které postupně vejdou do krve a stanou se z nich zvyky, které ani nevnímáme. Některé jsou dobré, jiné špatné, ale všechno to jsou přeci jen zvyky. Někomu se líbí, někomu nelíbí - je jen na nás, jak moc jsme ochotni se na své zvyky soustředit a udržet je na uzdě kvůli těm, kteří s nimi nesouhlasí.
Zvyk - určitá činnost, kterou děláme už tak nějak sami, aniž bychom nad tím přemýšleli nebo bychom si ji uvědomovali. Jak moc je člověk ochoten a schopen změnit to, co už k němu patří dlouhou dobu? Jsme toho vůbec schopni? Věřím, že s určitým kusem sebezapření a soustředění se dají jisté věci odnaučit, ale člověk pak ztrácí jistý kus sebe sama - navíc kvůli někomu, s kým se naše cesty za pár let zase rozejdou a potkáme někoho jiného, kvůli komu se budeme muset naučit zase něčemu jinému a něco jiného zase zapomenout.
Na druhou stranu, jistí lidé nám přejdou přes cestu právě proto, abychom se od nich naučili něco, co bychom sami nedokázali - zocelit se, naučit se milovat, projevovat city, naučit se upřímnosti a pokoře, stejně jako tomu, že pokud někoho mám opravdu rád/a, tak se moje ego nachází až za ní/m.
Občas zjistíme, že zkrátka něco děláme špatně - někdy je to důvod se naopak k těm starým zvykům vrátit a odvrátit se od lidí, kteří nás obklopují. Některé věci děláme i přesto, že si myslíme něco naprosto jiného. Některé věci bychom dělat neměli a přesto je děláme, jelikož jsme s nimi stále spokojenější a šťastnější, než bez nich.
Některé zvyky, ať už staré nebo nové, jsou ke škodě, jiné k užitku. To, jak se k nim postavíme je už pouze na nás. V tom případě všem budu fandit a držte se. A pamatujte si - vždycky máte na výběr a nikdo nemá právo vás odsuzovat za to, jak se rozhodnete, protože každý má tu možnost.




