Světla plamenů a hvězd

Lill s Williamem následovali chlapce ven z místnosti a dolů po schodišti až na samotnou zem. Bylo to zvláštní, nacházet se opět na pevné zemi a ne ve vzduchu, jako celé ty hodiny předtím. Dole už a ně čekal Ramir, na sobě měl podobné oblečení, jako Will, s tím rozdílem že to jeho bylo zlaté a stříbrné barvy. Věnoval jim úklonu a poté i téměř neznatelný úsměv, spíš jen takové cuknutí koutků. "Jsem rád, že jste pozvání přijali." usmál se a otočil se na chlapce, který stál proti němu. "Dovolte, abych vás představil, toto je Naymar, můj starší bratr." Naymar se k nim otočil čelem. "Kahn an mae." prohlásil důrazně a uklonil se.
LIll si s Williamem jen vyměnili zmatené a nechápavé pohledy. Na Ramirově tváři se objevil pobavený výraz a postoupil o krok vpřed. "Omluvte bratra, občas zapomíná, že ne všichni jsou schopni mluvit elštinou. V překladu to znamená něco jako -zlato na vaši hlavu- tedy přesněji řečeno něco, jako vaše -těší mě, že vás poznávám-." usmál se na sourozence a pohlédl na Naymara, který se jen omluvně ohlédl na Lill s Willem a poté něco zašeptal Ramirovi, když jej míjel, zřejmě spěchal pryč.
"Omluvte jej prosím, byl vždy trochu nevychovaný a neotesaný." usmál se na omluvu. Lill mu úsměv oplatila. "Nevadí, jistě pospíchal z něčím důležitějším." kývla hlavou a letmo mrkla na Willa. Jen její bratr dokázal porozumět jejím nevysloveným myšlenkám.
"Nuže, myslím, že jste připraveni." prohlásil Ramir, když si je oba dva prohlédl se spokojeným výrazem ve tváři a naznačil, ať jej následují. Zatímco mířili do středu slavnosti, Lill to nevydržela, musela se zeptat, jen si lehce odkašlala, aby upoutala Ramirovu pozornost. "Promiň, ale," na chvíli se odmlčela "co je to za slavnost?"
Ramir se otočil s klidným výrazem ve tváři směrem k Lill. Vypadal, jako kdyby tuto otázku od ní čekal, dokonce jako kdyby znal i čas, kdy se zeptá. "Jsou to slavnosti 'Alún' imun', neboli slavnosti slunovratu." odpověděl Ramir a pokračoval dále až ke zdroji světel a zvuku rýsujícímu se před nimi. Lill s Williamem jej následovali. "My Elfové věříme, že měsíc a slunce mají ve dne slunovratu zvláštní moc. Přitahují kouzla. Dějí se zázraky. Ne, že by Elfové kouzla neznali, ale dny slunovratu jsou nakloněné velkým věcem."
"Nemyslím si, že by to tak fungovalo - kdyby ano, bylo by přeci vše úplně jinak." odmlčela se Lill a ztichla. Nevěděla, jestli ji Ramir slyšel, ale mlčel a nedal ani náznakem najevo, co si o tom myslí, jen je vedl dále. Blížili se k obzoru a nikdo z nich už nepromluvil, jen šli tiše vpřed.
Došli až k obzoru a zastavili se na kopci. Naskytl se jim pohled, který bral dech z úst i plic. Nacházeli se nad rozlehlým prostranstvím, uprostřed kterého zářilo do dálky obrovské ohniště. Kolem byly rozmístěné pochodně a nad hlavami se jim třpytilo moře hvězd. Na okraji prostranství se rozléhal břeh jezera. Druhý břeh nebyl vidět, tudíž jezero bylo zřejmě dosti rozlehlé. "Wau... to je tedy něco..." vydechla Lill a sledovala s úžasem celé dění pod sebou. Slyšela zpěv Elfů a viděla je tančit. Nikdy nic podobného nezažila. V jejich vesnici znali jen strach a hlad. Takovéhle oslavy už si nepamatuje. Jestli k nim někdy byla příležitost, bylo to hodně dávno, ještě než zemi pokryla temnota a strach.
Přidali se k ostatním a posadili se k ohništi na připravené kožešiny. V davu by je někdo mohl snadno přehlédnout - tolik se Elfům podobali vzezřením, avšak podle řeči nebylo těžké je rozeznat. Elfsky toho moc neuměli, popravdě skoro nic.
Všichni tančili kolem plamenů a kdo ne, seděl a bavil se s ostatními, držíce v rukou dřevěný pohár s nápojem. Lill nevěděla, co si má myslet. Jen tiše seděla vedle Willa, kterého později vytáhla nějaká Elfka k tanci, zřejmě mu nerozuměla, že netančí a neumí elfsky.
Ramir se chvíli toulal v davu elfů a poté se připojil k Lill. Natáhl k ní ruku s dřevěným pohárem. "Dáš si také?" optal se zdvořilo a povzbudivě se na ni usmál. Lill nesměle převzala pohár a nejistě z něj upila.
"No páni..." něco tak dobrého ještě nikdy neochutnala. Všechno tu mělo tak živou vůni, skvělou chuť. "Co to je?" otočila se se zájmem na Ramira. "Jde jen o směs bylinek a ovoce. Vznikají z toho potom různé likéry a směsy. Některé pro oslavy, jiné pro truchlení, jiné pro všední dny..." usmál se na Lill koutky úst a pohleděl do plamenů. V té chvíli se všichni zastavili v tanci i svých zpěvech a začli zpívat společně. Ramirovi chvíli trvalo, než mu to došlo - popravdě se k němu musela Lill naklonit a dloubnout do něj loktem. "Co zpívají? Ničemu z toho nerozumím..." šeptla tiše, aby nerušila ostatní ve zpěvu. Sbor hlasů zněl krásně, ale Elfsky neuměla. Ramir se na ni jen shovívavě podíval a začal překládat.
"Hoř plameni, sviť tvé temné světlo,
než bude konec a zima pohltí teplo.
Sviť nocí a nenech upadnout svou zář,
probuď život ve všem kolem nás.
Probuď oči, probuď srdce všech,
ukaž to, co vídáš ve svých snech,
dovol roztáhnout křídla kolem tebe,
a vznášeti se v prostřed nebe.
Jiskři, záři, srdce zahřívej,
zpátky už se nedívej.
Sviť plameni, než uhasí tě stín,
vyhasnou i srdce a my vyhasnem s ním.
A kdybychom uvadli, jak pouštní květ,
z písků světa jednou, vrátíme se zpět."
Lill se zaposlouchala do zpěvu a začala vnímat text. Už věděla, co ta slova znamenají, ale ve skutečnosti jim přímo moc neporozuměla. Odložila pohár a zničehonic vstala a beze slov se začala prodírat davem, pryč od všeho dění. Ramir se ohlédl za ní, ale neudělal nic. Ještě nějakou dobu sledoval plameny, než vstal a vydal se za Lill. Možná jen potřebovla chvíli času - tolik změn najednou, nebylo by se čemu divit.
Nalezl ji až u břehu jezera, kam doléhaly hlasy už jen vzdáleně a zář pochodní se ztratila. Jen hvězdy nad hlavou a šumění moře, nic jiného jim společnost nedělalo.
"Děje se něco? Je snad něco v nepořádku?" prolomil ticho, když se postavil vedle Lill a zahleděl se do lámajících se vln.
Lill sebou necukla, jen se trochu oklepala zimou. Dnešní noc byla nezvykle chladná. Ramir to postřehl a přehodil přes ní svůj plášt. "Tak už mi povíš, co se děje?" Optal se znovu. Lill se jen zabalila více do Ramirova pláště.
"Nic se nezměnilo. Tak ráda bych něco změnila, ale sama nemám žádnou šanci. Sama na to nestačím." otočila se k Ramirovi a zahleděla se mu do tváře. Nedával na sobě nic znát, až poté jí pohled opětoval a promluvil. "Víš, nikdy nejsi na nic sama. Nikdo z nás. A právě dnes máš šanci vše změnit - víš, co jsem ti hovořil o dnešní noci?"
Lill se otočila tváří zpět do vln a nechala si lehkým vánkem hladit obličej a cuchat vlasy. "To je právě to, v co nevěřím." Odvětila Lill a umlkla. Oba umlkli a jen postávali na břehu jezera, hledíce do vln.





