Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Vraťte ty hvězdy

20. října 2014 v 11:03 | Anielik |  Rozmluvy s Eleen
Dříve jsi zářila, tak jako měsíc,
dříves' tak zářila, že nevím, co říct.
Byla jsi jasnější, než úplňková luna,
než rozbila se harfa, přetrhla se struna.

Dříve jsi zpívala nádherné písně,
bez smutku, bez slz i bez pocitu tísně.
Byla jsi jiná, byla jsi stále svá,
neskutečná, bezedná.

Byla jsi anděl, byla jsi nebe,
kdo neviděl to, musel bejt slepej.
Byla jsi zázrak, bylas jen moje,
milovali jsme se a žili to svoje.

Pak vzali ti hvězdy, dali ti žal,
nyní jsem smutný, dřív jsem se smál.
Tak vraťte ty hvězdy, osušte potok slzí,
nic neudělala, přesto ji to mrzí.

Je tolik cizí a tolik se skrývá,
to plakat má, kdo dřív se usmíval?
Trpí za to, že zhaslo světlo - světlo vaše,
tak prosím, vraťe ty hvězdy, ať je opět naše.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | Web | 20. října 2014 v 18:16 | Reagovat

Tvoja báseň ma rozplakala. V dobrom zmysle slova. Je to nádherná báseň, že k tomu nemám čo viac povedať... Možno len: WOW.

2 Ariven Ariven | Web | 4. července 2015 v 21:32 | Reagovat

Tak jsem se pustila do čtení Rozmluv s Eleen... Nebudu komentovat každou báseň zvlášť, ale tady ti musím obzvlášť pochválit poslední sloku, která na mě opravdu zapůsobila, až mi z toho bylo smutno (v dobrém slova smyslu)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama